10 C 134/2021-18 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 64 200 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], uzavřena Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ původní věřitel“). Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány dne [datum] na bankovní účet žalovaného. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu rodného čísla žalovaného a číslem úvěrové smlouvy [anonymizováno]. Žalovaný se dle čl. II. Rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 486,44 Kč splatný dle čl. II Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] v den splatnosti úvěru, tedy dne [datum]. Žalovaný se dostal s úhradou jistiny úvěru splacením závazku do prodlení, vznikla mu proto dle čl. VIII odst. VIII.. Rámcové úvěrové smlouvy povinnost uhradit smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, tvořená nedoplatkem smluvní pokuty, pouze do výše 50 % jistiny úvěru, tedy v celkové výši 2 100 Kč. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně zasílány upomínky, na které žalovaný nereagoval. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 13 586,84 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4 200 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 486,44 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 140,27 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 613,13 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 47 Kč. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně. Ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaný dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 200 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 8 686,44 Kč s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný obdržel předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. 4. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 5. Na základě výše uvedených zjištění a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 4 200 Kč, který měl vrátit do [datum], a to včetně sjednaného příslušenství. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu z neuhrazené částky a náhradu nákladů spojených s vymáháním dluhu. Smluvní pokutu žalobce sám omezil způsobem, plně odpovídajícím ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, i tento nárok proto soud shledal důvodným. Důvodným shledal soud i uplatněný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, když jejich výše nepochybně odpovídá ust. § 122 odst. 1, písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 300 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.