10 C 304/2020-23 — Okresní soud v Tachově

1. O výživném žalobce bylo naposledy rozhodováno citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Polední částí výroku III. jím byla žalovanému uložena povinnost přispívat na výživu žalobce (s účinností od [datum]) částkou 2 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. 2. Žalobce se žalobou, podanou jeho jménem [jméno] [příjmení] dne [datum], domáhá rozhodnutí, kterým by soud zrušil vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, protože ten ukončil školní docházku. K výzvě soudu zástupkyně žalobce doplnila, že navrhuje ukončení vyživovací povinnosti k [datum] z důvodu„ Ukončení studia“. Podání bylo podepsáno jak zástupkyní, tak žalobce. K další výzvě soudu zástupkyně předložila plnou moc, kterou jí žalobce udělil k tomu, aby jej zastupovala ve věci„ Jednání mým jménem po celou dobu řízení“ v plném rozsahu a bez jakéhokoli omezení. Podpisy obou účastníků byly dne [datum] ověřeny. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., zmocněnkyně žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasila. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 5. Z výše uvedených zákonných ustanovení plyne, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost, při čemž vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti končí okamžikem, kdy oprávněný získá schopnost sám se živit. Protože žalobce prostřednictvím své obecné zmocněnkyně tvrdí, že ukončil studium, z čehož vyplývá, že je zřejmě schopen se živit, soudu nezbylo, než návrhu vyhovět, a to od data, ke kterému obecná zmocněnkyně ukončení vyživovací povinnosti navrhla, tedy k [datum]. 6. Tímto rozhodnutím byl pak změněn rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve výroku o výživném od [datum], a tuto skutečnost soud výrokem II. deklaroval. 7. Žalobce byl se svým návrhem úspěšný, měl by proto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení. Soud žádnému z účastníků výrokem III. náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádnému z nich zjevné náklady nevznikly.