3 C 193/2021-53 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč za poplatek v částce 5 302 Kč, vše splatné po splátkách 274 Kč týdně. Dle vyjádření žalobce žalovaná na závazek ze smlouvy uhradila pouze částku 1 000 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele s účinností k témuž dni za žalovanou postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná do současné doby dlužnou částku neuhradila. 2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státní příslušnicí Bulharské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Soud se musel nejprve zabývat otázkou pravomoci a příslušnosti tzn. zda může ve věci rozhodnout. Příslušnost českého soudu je založena čl. 4 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU číslo 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady EU [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právní řád České republiky. 4. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 6. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] pod [číslo] smlouvu o zápůjčce, na základě níž původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč za poplatek v částce 5 302 Kč, to vše splatné po týdenních splátkách 274 Kč. Dle vyjádření žalobce žalovaná na závazek ze smlouvy uhradila pouze částku 1 000 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce postoupena žalobci, o čem svědčí seznam postupovaných pohledávek. Žalovaná byla uvědoměna původním věřitelem oznámením ze dne [datum] o postoupení pohledávky žalobci v částce 16 170,28 Kč bez příslušenství s tím, že danou částku neuhradila. Žalovaná byla upomínána právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu částky 14 613,94 Kč nejpozději do [datum], avšak bezvýsledně. 7. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky v tomto výroku uvedeném byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovanou postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit dlužnou částku ve výši 6 000 Kč jako postoupenou pohledávku a s ohledem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalované zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 8. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalované vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o zápůjčce a jejím ujednání o výši poplatku za poskytnutí finančních prostředků jako jistiny, které je v rozporu s ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu dle ust. § 580 odst. 1 citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 citovaného zákona, uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, následně postoupené žalobci. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastníci a to každý z nich, byli ve věci úspěšní pouze zčásti.