3 C 307/2020-35 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že původní věřitel [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě dané smlouvy byly žalovanému daným věřitelem poskytnuty finanční prostředky ve výši 8.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Dále se žalovaný zavázal zaplatit danému věřiteli poplatek ve výši 6.400 Kč, to vše splatné po týdenních splátkách 240 Kč. Žalovaný na úhradu úvěru zaplatil pouze částku 4.591 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobci s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dne [datum]. Dlužná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč a dlužných úhrad za služby v částce 2.559 Kč. Žalovaný byl upomínán o zaplacení daných částek bezvýsledně. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] SE, [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] s tím, že daný věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8.000 Kč za poplatek v částce 6.400 Kč, to vše splatné v týdenních splátkách po 240 Kč. Finanční prostředky byly předány žalovanému v místě bydliště v hotovosti. Žalovaný však řádným způsobem finanční prostředky nesplácel. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným z dané smlouvy postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědom oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Dále byl žalovaný upomínán právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu částky 13.281,93 Kč nejpozději do [datum], taktéž bezvýsledně. Žalobce nezpochybnil, že žalovaný na úhradu pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce zaplatil částku 4.591 Kč. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele za žalovaným platně smluvně postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit částku ve výši 3.409 Kč jako zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky následně postoupené žalobci. Současně s tím soud uložil zaplatit žalovanému s poukazem na prodlení s úhradou této částky i úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 7. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na obsah smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a jejím ujednání o výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, které je v rozporu s ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. s tím, že z uvedeného důvodu je smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 580 odst. 1 citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze částka, specifikovaná ve výroku I rozsudku, původně bezdůvodné obohacení následně postoupené žalobci. (§ 2991 výše citovaného zákona). 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce i žalovaný byli ve věci úspěšní pouze zčásti.