3 C 326/2021-44 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž daný věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy za poplatek v částce 20 200 Kč. Dané částky byly splatné po měsíčních splátkách 2 512 Kč. Žalovaná na závazek ze smlouvy uhradila částku 4 012 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele s účinností ke dni [datum] postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna. Žalovaná byla upomínána o zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. 2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 5. Žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky, kdy se jedná o věc s mezinárodním prvkem. Z uvedeného důvodu je příslušnost českého soudu založena článkem 4 a 7 nařízení Evrops. parlamentu a Rady [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je dle nařízení Evrops.parlamentu a Rady [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy/Řím I/,právní řád České republiky. 6. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] pod [číslo] smlouvu o zápůjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti za poplatek v částce 20 200 Kč to vše splatné po splátkách 2 512 Kč měsíčně. Dle vyjádření žalobce žalovaná uhradila na závazek ze smlouvy pouze částku 4 012 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna původním věřitelem oznámením ze dne [datum]. Žalovaná byla také vyzývána právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu celkové dlužné částky 50 867,45 Kč, nejpozději do [datum], bezvýsledně. 7. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovanou postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit danou dlužnou částku ve výši 20 988 Kč s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 8. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o zápůjčce a to konkrétně ujednání o výši poplatku za poskytnutí finančních prostředků jako jistiny v částce 25 000 Kč, které je v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu dle ust. § 580 odst. 1 shora citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze částka, uvedená ve výroku I tohoto rozsudku, jako původně bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 shora citovaného zákona, následně postoupené žalobci. 9. S odkazem na procesní výsledek řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť tito byli ve věci úspěšní pouze zčásti.