4 C 307/2020-12 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku s příslušenstvím, uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], r. v. 2016. Výše pojistného pro první pojistné období činila 14 062 Kč, splatné ročně. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum] a za období od [datum] do [datum] činí dlužné pojistné částku 4 863 Kč Vedle uhrazení této částky žalobce požaduje i uhrazení zákonného úroku z prodlení. Dále žalobce uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], r. v. 2016. Výše pojistného pro první pojistné období činila 5 832 Kč, splatné ročně. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum] a za období od [datum] do [datum] činí dlužné pojistné částku 2 337 Kč Vedle uhrazení této částky žalobce požaduje i uhrazení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce souhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), bez nařízení jednání. Fikce souhlasu je s odkazem na ustanovení § 104 odst. 4 o.s.ř. dána i u žalovaného. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je nizozemským občanem, musel se nejdříve soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že s Nizozemím nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady [anonymizováno] společenství [číslo] o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaný, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalována s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 5. Dle § 87 odst. 3 tohoto zákona se pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. 6. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 7. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 8. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] – [příjmení] auto, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], r. v. 2016, ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum] a žalobce vyčíslil dlužné pojistné za období od [datum] do [datum] ve výši 4 863 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] – [příjmení] auto, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], r. v. 2016, ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum] a žalobce vyčíslil dlužné pojistné za období od [datum] do [datum] ve výši 2 337 Kč. Žalovaný i přes výzvu netvrdil ani neprokázal, že by pojistné za období vymezené v žalobě bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobcem uplatněný nárok. Žalobci tak vzniklo dle § 2782 občanského zákoníku právo na zaplacení dlužného pojistného za období, po které pojistná smlouva trvala i úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud proto rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. l o.s.ř. o nákladech řízení tak, že mu vůči žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci náleží nárok na uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobce byl dále v řízení zastoupen zástupcem, který je advokátem, náhrada nákladů řízení proto spočívá v odměně a náhradě hotových výdajů zástupce dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Výše odměny za jeden úkon právní služby, se řídí ustanovením § 14b odst. 1 této vyhlášky č. 177/1996 Sb., a činí 200 Kč. Zástupce žalobce provedl v jeho zastoupení celkem 3 úkony právní služby dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a sepisu žaloby. Soud dále v této souvislosti žalobci přiznal i náhradu hotových výdajů spočívající v režijním paušálu dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., po 100 Kč za každý úkon právní služby, tj. celkem 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k odměně a náhradám zástupce také dle § 137 ods. 3 o.s.ř. částka odpovídající této dani, vypočtená jako 21 % ze základu 900 Kč, tj. 189 Kč. Výše odměny, náhrady hotových výdajů a částka odpovídající DPH zástupce žalobce činí celkem 1 089 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatkem činí náklady žalobce celkem 1 489 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.