10 C 136/2022-30 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se, dvěma návrhy, vedenými pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 22 661 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne [datum] byla řízení, dosud vedená pod sp. zn. [spisová značka] a [číslo], spojena ke společnému projednání s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 2. Žaloby byly odůvodněny tím, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum], dále v období od [datum] do [datum] a dále v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne [datum], dne [datum] a dne [datum] žalovaného v souladu s § 24c zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základů příspěvku 7 379 Kč, 7 191 Kč a 7 191 Kč a nákladů na uplatnění 3 x 300 Kč. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je dle dostupných evidencí občanem Ruské federace, musel soud nejprve vyřešit otázku, zda existuje jeho příslušnost pro řešení dané záležitosti. Vzhledem k tomu, že platná smlouva mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, publikované pod č. 95/1983 Sb. do které Rusko jakožto nástupnický stát bývalého sovětského svazu sukcedovalo, nemá vlastní úpravu řešení pravomoci a příslušnosti v občanskoprávních sporech pro případy mimosmluvní odpovědnosti nebo z jiných událostí, postupoval soud dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 4. Dle § 24 odst. 2 tohoto zákona jestliže pro určitý poměr nebo otázku, které spadají do předmětu úpravy tohoto zákona, nelze určit rozhodné právo podle jiných ustanovení zákona, použije se pro ně právo, které je s nimi v nejužším vztahu, ledaže pro ně strany zvolily nebo jinak označily použití určitého práva. 5. Jelikož smlouva mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci, nemá vlastní úpravu řešení pravomoci a příslušnosti v občanskoprávních sporech pro případy mimosmluvní odpovědnosti nebo z jiných událostí, a postupoval soud dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Protože ani tento zákon vlastní úpravu řešení pravomoci a příslušnosti v občanskoprávních sporech pro případy mimosmluvní odpovědnosti nebo z jiných událostí neobsahuje, vychází soud z ust. § 24 odst. 2 tohoto zákona. 6. Dle tohoto, jestliže pro určitý poměr nebo otázku, které spadají do předmětu úpravy tohoto zákona, nelze určit rozhodné právo podle jiných ustanovení zákona, použije se pro ně právo, které je s nimi v nejužším vztahu. 7. Jelikož otázka povinnosti sjednat povinné ručení i následky nesplnění této povinnosti, nejúžeji souvisí s právem státu, který tuto povinnost ve svém právním řádu zavádí, je podepsaný soud místně příslušný žalobu projednat, a existuje i jeho pravomoc tak učinit. 8. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 9. Z výzvy ze dne [datum] plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 7 379 Kč a z další výzvy ze dne [datum] plyne, že ho vyzvala k zaplacení částky 7 191 Kč a z výzvy ze dne [datum], že ho vyzvala k zaplacení částky 7 191 Kč, jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel zjistila, že žalovaný je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla a že toto vozidlo nemělo ve výše uvedených obdobích uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila vždy 47 Kč, náklady uplatnění činily vždy po 300 Kč. Potvrzením pošty bylo prokázáno, že výzvy k úhradě zákonného příspěvku ze dne [datum] se do dispoziční sféry žalovaného dostaly dne [datum] a [datum]. Totéž prokazuje předžalobní upomínka právního zástupce žalobce ze dne [datum]. 10. Podle ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Při zjišťování údajů podle odstavců 1 a 2 vychází [anonymizováno] z porovnání údajů podle § 15 odst. 3 (prováděného Ministerstvem dopravy). 11. Soud má za prokázané, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidel a vozidla neměla ve výše uvedených obdobích uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, když výše požadované denní sazby odpovídá bodu 3 přílohy k výše uvedenému zákonu. Žalobě proto vyhověl a žalobkyni přiznal i nárok na náklady na uplatnění a vymáhání a úroky z prodlení, určené dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 359 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 907 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 661 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně své nároky uplatnila se dvěma návrhy, a za každý z návrhů uhradila předepsaný soudní poplatek. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (pro 14 382 Kč) uhradila poplatek ve výši 800 Kč, ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (pro 14 382 Kč) poplatek ve výši 400 Kč. Obě řízení pak byla podepsaným soudem spojena ke společnému projednání, v důsledku čehož činil celkový předmět řízení částku 22 661 Kč Soudní poplatek z této částky však činí 907 Kč (906,80 Kč), žalobkyně tak de facto uhradila soudní poplatek o 293 Kč vyšší. V této situaci soudu nezbylo než dle § 10 odst. 1, z. č. 549/1991 Sb. vrátit z účtu soudu přeplatek zaplaceného soudního poplatku. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 1 200 Kč, soud mu proto vrací část uhrazeného soudního poplatku ve výši 293 Kč.