10 C 184/2022-37 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jejíž část byla s účinností ke dni [datum] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Celkové náklady úvěru se skládají z úroku ve výši 25,85 % z poskytnuté jistiny, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 25 950 Kč, po odečtení poplatku za uzavření smlouvy, ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč splatných 13. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla Smlouva uzavřena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek původní věřitel postoupil dne [datum] předmětnou pohledávku společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, na základě které byla postoupena i předmětná pohledávka. Změny v osobě věřitelů byly žalovanému oznámeny. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 25 950 Kč s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný obdržel předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přílohy Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni. Postoupení pohledávky předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému přípisem ze dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. 4. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 5. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl vrátit do [datum], včetně sjednaného příslušenství. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo požadovat smluvní pokutu z neuhrazené částky a náhradu nákladů spojených s vymáháním dluhu. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z., ta je tak v řízení aktivně legitimována. S ohledem na výše uvedené závěry shledal soud žalobu důvodnou. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, ocitl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 060 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 000 Kč ve výši 1 260 Kč.