10 C 318/2022-22 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 345 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka] přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne [datum] žalovaného v souladu s § 24c zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 6 045 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je rumunským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval dle smlouvy mezi Českou republikou a Rumunskem o právní pomoci v občanských věcech, publikovaná sdělením č. 1/1996 Sb. Dle článku 50 smlouvy 1. Základní podmínky Smlouvy se řídí právním řádem, na němž se účastníci dohodli. Nedošlo-li ke zvolení práva, řídí se závazkový vztah právním řádem místa, kde byla Smlouva uzavřena. 2. Podmínky uzavření Smlouvy se řídí právním řádem uvedeným v odstavci 1. 3. Pravomoc náleží justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území má bydliště, pobyt nebo majetek odpůrce. Příslušný je rovněž justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo pobyt navrhovatel, pokud se na tomto území nachází předmět sporu nebo majetek odpůrce. Z uvedené úpravy plyne, že podepsaný soud má pravomoc věc rozhodnout, je příslušný s ohledem na poslední známé bydliště žalovaného v jeho obvodu, a rozhodným právem pro řešení sporu je právní řád České republiky, když oba účastníci na území České republiky uzavřeli smluvní vztah a mají zde své sídlo či místo obvyklého pobytu. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z výzvy ze dne [datum] plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 6 045 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel zjistila, že žalovaný je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, a že vozidlo nemělo v období od [datum] do [datum], tedy po dobu 65 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 93 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč. Předžalobní upomínka žalobkyně byla žalovanému zaslána s datem [datum], upomínka právního zástupce žalobkyně s datem [datum]. Podle ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Při zjišťování údajů podle odstavců 1 a 2 vychází [anonymizováno] z porovnání údajů podle § 15 odst. 3 (prováděného Ministerstvem dopravy). Soud má za prokázané, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo ve výše uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, když výše požadované denní sazby odpovídá bodu 3 přílohy k výše uvedenému zákonu. Žalobě proto vyhověl a žalobkyni přiznal i nárok na náklady na uplatnění a vymáhání a úroky z prodlení, určené dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 345 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.