10 C 342/2021-23 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30 434,83 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná, jakožto dlužník, uzavřela s [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovní produkty a služby. Banka se zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým umožnila žalovanému přečerpat finanční prostředky na běžném účtu do výše povoleného limitu 33 000 Kč a žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období a nepřekročit povolený limit. Žalovaný porušil své povinností tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Banka proto převedla ke dni [datum] aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] a oznámila žalovanému výši a počet splátek. Žalovaný ani přesto svou povinnost nesplnil a banka proto prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný ke dni [datum]. Žalovaný nyní dluží na jistině částku 30 434,83 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni [datum] ve výši 1 408,22 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 434,83 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 30 434,83 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze Smlouvy o poskytnutí bankovních produktů a služeb ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu vést pro žalovanou běžný účet. Ze smlouvy dále vyplývá, že banka se zavázala poskytnout žalované na běžném účtu úvěr do výše 33 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z výpisu z běžného účtu žalované plyne, jakým způsobem se žalovaná dostala do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky žalované ze dne [datum] soud zjistil, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu Flexikredit (přečerpání Povoleného limitu) banka s okamžitou účinností vypovídá Smlouvu o poskytnutí produktu Flexikredit k účtu [bankovní účet] a debetní zůstatek z běžného účtu převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet [číslo] žalované umožnila jeho splácení ve splátkách. Z dopisu banky ze dne [datum] vyplývá, že dlužnou částku žalovaná řádně a včas nesplácela a banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou o okamžité úhradě dlužné částky ve výši 41 434,83 Kč. Dlužnou částku však žalovaná neuhradila a byla proto informována, že jí banka za nepovolené přečerpání účtuje sankční úrok ve výši 29 % a sankční poplatky dle aktuálního Sazebníku. Výše úrokových sazeb plyne z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobce byla žalované zaslána s datem [datum]. 4. Dle § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2664 téhož zákona s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. Dle § 2665 zákona ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 zákona úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 zákona úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení se žalovanou uzavřela smlouvu o běžném účtu, následně umožnila žalované i kontokorent do výše 33 000 Kč. Žalovaná zjevně nedodržela své závazky plynoucí ze smlouvy, navíc dopustila i vznik nepovoleného debetního zůstatku po zrušení smlouvy o úvěru. Ve smyslu výše uvedených ustanovení je proto povinna vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a to včetně sjednaných běžných úroků, sjednaných ve smlouvě či dispozicích ke smlouvě a úroků z prodlení určených dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 396 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 218 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 434,83 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.