10 C 391/2021-30 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 42 074,07 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] dne [datum] uzavřel smlouvu [číslo] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s celkovým úvěrovým rámcem 40 000 Kč a žalovaná se zavázala aktuálně čerpanou částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] prohlásila celý dluh žalované za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobkyni. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu [číslo] občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce do 40 000 Kč. Spotřebitelský úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních minimálních splátkách ve výši 5% vyčerpané částky v předcházejícím měsíci včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru a poplatků za případně odeslané upomínky. Ke dni [datum] (datum ukončení smlouvy o revolvingovém úvěru) žalovaná postupně z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 54 881,42 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 23,76 % ročně. Své povinnosti žalovaná neplnila, žalobkyně dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupila a žalovanou vyzvala k okamžité úhradě částky 47 569,02 Kč. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne [datum] a dluh žalované ve výši 39 330,12 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Zároveň Banka uplatnila své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty, sjednané přímo ve Smlouvě, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V souladu s ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku tak žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a sankcí plynoucích z příslušných ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků. Ke dni zesplatnění se dlužná částka skládala z dlužné jistiny ve výši 39 330,12 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 259,15 Kč, pojistného ve výši 784,80 Kč, úroků z úvěru ve výši 23,76% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 39 330,12 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné částky ve výši 42 074,07 Kč (sestávající se z jistiny ve výši 39 330,12 Kč, pojistného ve výši 784,80 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 259,15 Kč) od [datum] do zaplacení. Celkem tak žalovaná ke dni podání žaloby dlužila částku 42 074,07 Kč. 4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 5. Soud má za prokázané, že žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru do výše 40 000 Kč, kombinovaná s pojištěním schopnosti úvěr splácet, a že žalovaná na jejím základě prostředky i převzala. Byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek. V souladu s úvěrovými podmínkami žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky a v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný. Žalovaná nedodržela své závazky plynoucí ze smlouvy, je proto povinna vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i dlužné pojistné a smluvní sankce žalobkyní vyčíslené. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázala, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 009,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 684 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 074,07 Kč sestávající z částky 2 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 360 Kč ve výši 1 965,60 Kč.