19 C 397/2021-56 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 7 672 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 12. 7. 2018 do 12. 11. 2018, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 17. 2. 2018. Žalovaný ve svém vyjádření k odporu ze dne 17. 9. 2021 uvedl, že předmětnou pojistnou smlouvu sjednala jeho bývalá manželka, která i pojistné platila ze svého účtu. V roce 2019 se odstěhoval ze společné domácnosti, žádné písemné ani telefonické upomínky od žalobkyně neobdržel. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 21. 1. 2021, které došlo soudu dne 26. 1. 2022, uvedl, že nárok uplatněný v žalobě uznává. Žádá, aby mu soud umožnil pohledávku uhradit ve třech splátkách po 2 557 Kč. Zároveň žalovaný vyslovil souhlas s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2022 uvedla, že pojistná smlouva [číslo] byla sjednána právní předchůdkyní žalobkyně přímo se žalovaným, nikoliv s jeho bývalou manželkou. Jako pojistník je ve smlouvě uveden žalovaný a rovněž žalovaný tuto smlouvu podepsal. Žalobkyně zasílala upomínky žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, neboť žalovaný žalobkyni změnu adresy nenahlásil. Předžalobní upomínky pak byly žalovanému zasílány na adresu [adresa žalovaného], přičemž tato adresa byla zjištěna z insolvenčního rejstříku. S ohledem na uvedené žalobkyně na podané žalobě trvá. Rovněž žalobkyně vyjádřila souhlas s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a to již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 2. 2021. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou [číslo] ze dne 17. 2. 2018 bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo životní pojištění. Pojistné mělo být hrazeno měsíčně po 1 918 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 12. 3. 2018. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a ní předloženého výpisu se podává, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 12. 7. 2018 do 12. 11. 2018 v celkové výši 7 672 Kč. Dopisem žalobkyně adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby dlužné pojistné doplatil ve stanovené lhůtě, zároveň žalovaného upozornila, že v případě, že tak neučiní, smlouva následujícím dnem zanikne. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě upomínkami ze dne 20. 9. 2019, 17. 7. 2019 a naposledy předžalobní upomínkou ze dne 27. 1. 2021. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 12. 7. 2018 do 12. 11. 2018 a soud proto žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 672 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 2 557 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla finanční situace žalovaného. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyni. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.