3 C 153/2022-68 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy ze dne [datum] uzavřené se společností původního věřitele [právnická osoba], se sídlem na Maltě. Původně žalovaná uzavřela s věřitelem [právnická osoba] smlouvu o úvěru dne [datum], na základě níž čerpala úvěr ve výši 53 177,20 Kč, který měl být zaplacen nejpozději do [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované číslo [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaná řádným způsobem úvěr nesplácela. Z uvedeného důvodu byla upomínána prostřednictvím právního zástupce žalobce o zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Celková výše pohledávky žalobce po zohlednění dílčích plateb činí 53 177,20 Kč. 2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], registrační číslo C [číslo] se sídlem na Maltě uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 10,50 % měsíčně a RPSN byla určena ve výši 231,39 %. Z dokladu/ čl. 46 spisu / vyplývá, že žalované na účet číslo [bankovní účet] byla původním věřitelem společností [právnická osoba] dne [datum] zaslána částka ve výši 40 000 Kč. Z písemné specifikace dluhu vyhotovené původním věřitelem (čl. 45 spisu) vyplývá, že dlužná částka se sestává z částky 40 000 Kč jako jistiny, částky 12 427,20 Kč jako úroku a částek 3× 250 Kč jako účelně vynaložených nákladů.. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a společností žalobce ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek vyplývá, že pohledávka za žalovanou tehdy ve výši 52 901,04 Kč byla postoupena žalobci. Z dokladu/ čl. 41 spisu / je patrno, že částka 40 000 Kč byla žalované zaslána na účet číslo [bankovní účet]. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky původním věřitelem písemně dne [datum]. Dále byla žalovaná vyzývána právním zástupcem žalobce dnem [datum] o úhradu tehdy dlužné částky ve výši 65 678,03 Kč, bez odezvy. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky 40 000 Kč jako jistiny poskytnuté původním věřitelem byla pohledávka tohoto věřitele platně smluvně za žalovanou postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit dlužnou částku ve výši 40 000 Kč a dále také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši z této částky dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na obsah smlouvy o úvěru, jehož ujednání o výši úrokové sazby v článku II bod 4 je v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu zcela neplatná dle ust. § 580 odst. 1 citovaného zákona. Proto žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 citovaného zákona ve výši částky, uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, následně postoupené žalobci. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl zčásti a to ve výši 75,2% úspěšný ve věci. Proto mu přísluší náklady řízení v částce 11 318 Kč z původní účtované částky 15 050,8 Kč, která se sestávala z částky 2 128 Kč za zaplacený soudní poplatek, tří úkonů á 3 260 Kč, účtovaných dle ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/96 Sb., tří režijních paušálů á 300 Kč § 13 odst. 4 téže vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21 % DPH - § 137 odst. 3 o. s. ř. 9. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalované vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.