3 C 397/2021-107 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací dne [datum] pod [číslo]. Žalovaný neuhradil dle vyúčtování [číslo] smluvní pokutu,související se zařízením na příjem služeb v částce 4 000 Kč, z vyúčtování [číslo] za pronájem zařízení částku 15,48 Kč, z vyúčtování [číslo] částku 21,72 Kč za pronájem zařízení a z vyúčtování [číslo] částku 30 Kč opět za pronájem zařízení na příjem služeb. Dané částky nebyly do současné doby uhrazeny ani po zaslání upomínky. 2. Žalovanému byl v řízení dle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník, uvedený v záhlaví tohoto rozhodnutí, neboť současné bydliště žalovaného se soudu nepodařilo zjistit. Opatrovník žalovaného poukazoval na to, že žalobce uplatňuje část nároku u telekomunikačního úřadu a část nároku u soudu. To nebylo žalobcem vysvětleno. Proti výši nároku neměl opatrovník námitek, pouze zpochybnil věcnou příslušnost soudu. Z uvedeného důvodu požadoval návrh zamítnout. 3. Žalobce v písemném vyjádření ze dne [datum] uvedl, že žalovaná částka představuje zčásti smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení k příjmu služeb s tím, že ostatní částky ve výši 15,48 Kč, 21,72 Kč a 30 Kč jsou poplatkem za pronájem koncového zařízení k poskytování služeb, což je uvedeno ve smlouvě účastnické [číslo] O těchto nárocích proto rozhoduje soud a je k němu věcně příslušný. 4. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] pro PIV číslo [tel. číslo] na dobu dvou let. Součástí smlouvy byla i smluvní ujednání ohledně koncového zařízení, když koncové zařízení mělo sériové [číslo]. V tomto ujednání bylo stanoveno také zaplacení smluvní pokuty v případě nevrácení pronajatého zařízení ze strany klienta v částce 4 000 Kč a dále byly stanoveny finanční částky za pronájem koncových zařízení a to dle ceníku žalobce. Žalovaný se zavázal ve smlouvě hradit tyto poplatky včetně smluvní pokuty. Žalovanému byla vyúčtována daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč za nevrácení koncového zařízení k příjmu služeb a to zařízení Huawei B525 se sériovým [číslo]. Žalovaný taktéž neuhradil z daňového dokladu [číslo] se splatností dne [datum] částku 30 Kč včetně DPH, dále z vyúčtování [číslo] se splatností dne [datum] částku 21,72 Kč včetně DPH a dále z vyúčtování [číslo] se splatností dne [datum] částku 15,48 Kč včetně DPH. Dané částky byly vyúčtovány jako částky za pronájem zařízení. Žalovaný byl upomínán právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu částky 9 237,92 Kč, avšak bezvýsledně. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla vyúčtována částka 4 000 Kč jako smluvní pokuta za nevrácení zařízení, které mu žalobce poskytl k příjmu služeb a dále částky za pronájem zařízení k příjmu služeb v celkové částce 67,2 Kč, které tvoří v součtu částku žalovanou. Smluvní pokuta byla účtována žalobcem žalovanému v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku číslo 89 z roku 2012 Sb. a dále částky za pronájem zařízení byly účtovány v souladu se smlouvou a ceníkem poplatků žalobce v souladu s ustanovením § 2201 občanského zákoníku číslo 89 z roku 2012 Sb. 6. Pokud se jedná o námitku opatrovníka žalovaného ohledně věcné nepříslušnosti zdejšího soudu, zde soud poukazuje na skutečnost, že v předmětném řízení žalobce uplatnil nárok pouze z nájemního vztahu souvisejícího s nájmem zařízení k příjmu služeb a dále v souvislosti s účtováním smluvní pokuty za nevrácené zařízení k příjmu těchto služeb, nikoliv cenu za poskytnutí služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127 z roku 2005 Sb., o které by rozhodoval Český telekomunikační úřad. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci jako zcela úspěšnému ve věci byla na nákladech řízení přiznána částka ve výši 5 119 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále tří úkonů á 1 000 Kč přiznaných dle ustanovení § 7 bod 3 vyhlášky [číslo] z roku 96 Sb,. tří režijních paušálů á 300 Kč – § 13 odst. 4 téže vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21 % DPH- § 137 odst. 3 o. s. ř. 8. Splatnost dlužných částek s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.