3 C 56/2022-66 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení původně domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí a dále částky 9 549 Kč s příslušenstvím s tím, že co do této částky bylo řízení v důsledku zpětvzetí usnesením spis č. j. 3 C 56/2022 ze dne 28. 3. 2022, zčásti zastaveno. Žalobce k dané věci po opravě uvedl ohledně částky 9 709 Kč, že mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o půjčce [číslo] na základě níž poskytl daný věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč. Daná částka měla být uhrazena po týdenních splátkách ve výši 192 Kč. Žalovaný na úhradu závazku ze smlouvy zaplatil pouze částku 275 Kč. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena žalobci. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí,výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] IČ 25 62 13 51 uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě níž daný věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za poplatek v částce 3 984 Kč, to vše splatné v týdenních splátkách 192 Kč. Žalovaný dle vyjádření žalobce na úhradu dané částky zaplatil pouze 275 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovaným ke dni [datum] postoupena žalobci. O postoupení pohledávky byl žalovaný uvědomen oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Žalovaný byl upomínán právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu tehdy dlužné částky ve výši 42 500 Kč do [datum], avšak bezvýsledně. Příjmy žalovaného byly ověřeny původním věřitelem prostřednictvím jeho pracovnice (č.l. 27 spisu) s tím, že žalovaný měl tehdy příjem v celkové výši 9 000 Kč a výdaje v částce 3 300 Kč měsíčně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky 5.725 Kč byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci.Proto soud uložil žalovanému zaplatit uvedenou částku a s poukazem na prodlení s úhradou této částky dále také s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje [ulice] národní banka. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o půjčce uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným a stanovení poplatku za poskytnutí finančních prostředků původním věřitelem, které je v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb. s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu dle ustanovení § 39 citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci příslušelo pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 citovaného zákona ve výši částky, uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, které bylo následně postoupeno žalobci. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť tito měli úspěch ve věci pouze zčásti.