10 C 23/2022-48 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 194 548,76 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] (dále jen„ banka“), [IČO] se sídlem [adresa]) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě níž mu poskytla peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úroky se sjednanou úrokovou sazbou 12,99 % p.a., a to formou pravidelných měsíčních splátek, své smluvní závazky však nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla zesplatněním ze strany právního předchůdce žalobkyně ke dni [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na [právnická osoba] a.s. a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum] a ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 192 742,76 Kč s přísl. Postoupená pohledávka se skládá z jistiny ve výši 192 742,76 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 806 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 169,12 Kč ke dni [datum], úroků z prodlení ve výši 16 205,38 Kč kapitalizovaných ke dni [datum], úroků ve výši 12,99 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 192 742,76 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % p.a. z dlužné částky ve výši 192 742,76 Kč. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je slovenským občanem, musel se nejdříve soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady Evropského společenství č. 44/2001 o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaný, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalován s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 3. Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a dle sdělení jeho zaměstnavatele i do vlastních rukou, byť o takto doručení nemá soud k dispozici dostatečný důkaz, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Spotřebitelský úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru a poplatků za případně odeslané upomínky. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 12,99 % ročně. Ke dni [datum] (datum zesplatnění úvěru) žalovaný dlužil částku 210 923,26 Kč. V souladu s ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a sankcí plynoucích z příslušných ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na [právnická osoba] a.s. s účinností ke dni [datum] a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 192 742,76 Kč. Postoupená pohledávka se skládá z dlužné jistiny ve výši 192 742,46 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 806 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 169,12 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 16 205,38 Kč, úroků z úvěru ve výši 12,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 192 742,76 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky ve výši 192 742,76 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný neuhradil nic, a to ani na základě zaslané předžalobní upomínky ze dne [datum]. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 7. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru do výše 200 000 Kč, kombinovanou s pojištěním schopnosti úvěr splácet, a že žalovaný na jejím základě prostředky i převzal. Byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek. V souladu s úvěrovými podmínkami žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky a v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný. Ž