10 C 30/2023-25 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 45 876 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mu poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 52 276 Kč, a to formou 65 pravidelných týdenních splátek po 805 Kč, své smluvní závazky však nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 63 554 Kč s přísl. Postoupená pohledávka se skládá z jistiny ve výši 25 858,52 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 017,48 Kč, a dále kapitalizovaných úroků ve výši 5 118,05 Kč (úrok ve výši 24,57% ročně z dlužné jistiny ve výši 25 858,52 od [datum], tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 042,41 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z dlužné jistiny ve výši 25 858,52 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení [datum]), úroků ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 858,52 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z dlužné částky ve výši 25 858,52 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je slovenským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb. (zákon o mezinárodním právu soukromém). Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Dle § 6 odst. 1 téhož zákona pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. 3. Jelikož smlouvu uzavřeli účastníci na území České republiky, a s právem tohoto státu smlouva rovněž nejúžeji souvisí, je podepsaný soud místně příslušný žalobu projednat, existuje i jeho pravomoc tak učinit, když oba účastníci na území České republiky uzavřeli smluvní vztah. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 52 276 Kč s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný obdržel předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přílohy Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni. Postoupení pohledávky předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému přípisem ze dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. 6. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 7. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 8. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl vrátit do [datum], včetně sjednaného příslušenství. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z., ten je tak v řízení aktivně legitimován. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, ocitl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 014 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 836 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 876 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.