10 C 52/2023-19 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 184,78 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ původní věřitel“). Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč. Peněžní prostředky žalovaná převzala v místě svého bydliště a převzetí stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Žalovaná se dle smlouvy zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 302 Kč, a celkovou částku 22 302 Kč uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč do [datum]. Žalovaná se dostala s úhradou jistiny úvěru splacením závazku do prodlení, vznikla jí proto dle smlouvy povinnost uhradit smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu za období od [datum] do [datum]. Žalované byly právním předchůdcem žalobkyně zasílány upomínky, na které žalovaná nereagovala. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původním věřitelem žalobci [příjmení] smlouvou o postupování pohledávek ze dne [datum], na základě níž pak došlo k postoupení pohledávek Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 28 431,16 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 10 145,78 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 902,63 Kč, smluvních úroků ve výši 822,83 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 929,78, inkasního poplatku ve výši 1 800,97 Kč, sankčního poplatku 3 000 Kč, paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 110,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 718,83 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč. Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně. Ani na tuto výzvu žalovaná nereagovala. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 22 302 Kč s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná obdržela předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku ze dne [datum]. 4. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 5. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 6. Na základě výše uvedených zjištění a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který měla vrátit do [datum], a to včetně sjednaného příslušenství. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu z neuhrazené částky a náhradu nákladů spojených s vymáháním dluhu. Smluvní pokutu žalobkyně sama omezila způsobem, plně odpovídajícím ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, i tento nárok proto soud shledal důvodným. Důvodným shledal soud i uplatněný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, když jejich výše nepochybně odpovídá ust. § 122 odst. 1, písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, octla se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 184,78 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.