19 C 143/2023-24 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, nárok uznala. Ve svém podání ze dne 26. 5. 2023 žalovaná pouze uvedla, že v mezidobí uhradila částku 2 000 Kč, kterou žalobkyně dle sdělení ze dne 5. 6. 2023 započetla na úroky z prodlení. Současně žalovaná požádala o úhradu dluhu ve splátkách po 2 000 Kč a to ze zdravotních důvodů. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne 26. 3. 2018 označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 44 800,90 Kč za spotřebu elektřiny 11,464 MWh, kdy na tuto částku žalobkyně započetla uhrazené zálohy 13 930 Kč (44 800,90 Kč – 13 930 Kč = 30 870,90 Kč). Dluh byl splatný ke dni 25. 2. 2020. Následně na dlužnou částku žalobkyně započetla platbu ve výši 5 787,90 Kč. Aktuální výše dluhu na předmětném vyúčtování činí 25 083 Kč. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 7 348,34 Kč za spotřebu elektřiny 1 541 MWh. Žalobkyně na fakturovanou částku započetla přijaté platby ve výši 5 830 Kč (7 348,34 Kč – 5 830 Kč = 1 518,34 Kč. Dluh byl splatný ke dni 26. 8. 2020. Aktuální výše dluhu na předmětném vyúčtování činí 1 518,34 Kč. Žalovaná z tohoto titulu ničeho dalšího neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne 26. 3. 2018, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Původnímu věřiteli tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Původní věřitel pohledávku následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupil na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. K předmětu žaloby stanovil soud žalované možnost úhrady dluhu ve splátkách tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že nebude-li žalovaná hradit stanovené splátky soudem řádně a včas, stává se splatným celý dluh a žalobkyně je oprávněna jej vymáhat výkonem rozhodnutí či exekucí. Počátek úhrady splátek byl stanoven na měsíc následující po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, a to s ohledem na skutečnost, že je žalovaná povinna současně uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud stanovil žalované možnost úhrady dluhu ve splátkách i s ohledem na skutečnost, že se k tomuto žalobce nevyjádřil, a zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná má zdravotní obtíže a řeší následky své dřívější podnikatelské činnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 517 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 065 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 601,34 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.