19 C 46/2023-27 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr plynu v odběrném místě nacházejícím se na adrese [adresa žalovaného], neboť žalovaný byl smluvním partnerem předchozího dodavatele plynu, se kterým uzavřel smlouvu o sdružených službách, který pozbyl oprávnění nebo schopnost dodávat plyn a žalovaný si včas nezvolil jiného dodavatele, tudíž žalobkyně, jakožto dodavatel poslední instance, převzala povinnost zajišťovat dodávky plynu ode dne 17. 10. 2021 O těchto skutečnostech žalobkyně žalovaného řádně informovala. Dne 24. 3. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou částku 1 067, 27 Kč. Dne 29. 5. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou částku 355,28 Kč. Výše uvedené faktury, znějící na zmíněné částky představující cenu odebraného plynu a souvisejících služeb, byly žalovanému zaslány na sdělenou adresu odběrného místa, tj. [adresa žalovaného], avšak na ně nebyla provedena žádná úhrada. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Oznámením o dodávce v režimu dodavatele poslední instance ze dne 19. 10. 2021, jehož součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že tímto žalobkyně informovala žalovaného o své povinnosti vstupu do závazků předchozího dodavatele dodávat plyn do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami a žalovaný, jelikož si nezvolil náhradního dodavatele plynu, souhlasil se svým závazkem hradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury [číslo] ze dne 24. 3. 2022 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 1 067,27 Kč představující cenu odebraného plynu za 3,84 m3, splatnou dne 13. 4. 2022. Z faktury [číslo] ze dne 29. 5. 2022 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 355,28 Kč představující cenu odebraného plynu za 0,96 m3, splatnou dne 20. 6. 2022. Žalovaný však z těchto titulů ničeho neuhradil. Dle dokladů o odeslání zásilky ze dne 1. 7. 2022 a 30. 8. 2022 má soud za prokázané, že výzvami k úhradě dlužných částek ze dne 30. 6. 2022 a 28. 8. 2022 zaslanými doporučeně na adresu sdělenou žalovaným, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr účastníků řízení posuzován. Dle § 12a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, pokud nedojde mezi obchodníky s elektřinou nebo obchodníky s plynem k dohodě, má pro kalendářní rok povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu ten z držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem podle věty první, který k 1. lednu kalendářního roku uvnitř vymezeného území dodává elektřinu nebo plyn do největšího množství odběrných míst spotřebitelů. Energetický regulační úřad zveřejňuje na svých internetových stránkách informaci o tom, který držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zahájila dodávky plynu dne 17. 10. 2021 z titulu její zákonné povinnosti, je třeba věc posuzovat z hlediska § 12a odst. 2 písm. a) energetického zákona, dle kterého je dodavatel poslední instance povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. Dle § 12b odst. 2 energetického zákona jsou zákazník a provozovatel distribuční soustavy povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Dle § 12c odst. 1 energetického zákona povinnosti dodavatele poslední instance vznikají dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa nebo výrobny zákazníka podle § 12a odst. 2 nebo výrobce podle § 12a odst. 3 nebo místa určeného pro krytí ztrát provozovatele distribuční soustavy. Dle § 12c odst. 4 téhož zákona je dodavatel poslední instance povinen oznámit dotčenému zákazníkovi termín zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky. Věta první se obdobně použije při zahájení odběru od výrobce. Zahájení dodávky nebo odběru je dodavatel poslední instance povinen oznámit také provozovateli distribuční soustavy. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného skutkového stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k následujícímu závěru. Mezi účastníky řízení byl založen závazkový vztah na základě §12a odst. 2 písm. a) energetického zákona, tedy ex lege, neboť žalobkyni, jakožto dodavateli poslední instance, vznikla z důvodu ztráty způsobilosti předchozího dodavatele energií povinnost dodávat plyn do odběrového místa žalovaného. Z tohoto titulu vznikla žalovanému povinnost ve smyslu § 12b odst. 2 energetického zákona, hradit žalobkyni, jakožto dodavateli poslední instance, platbu za dodaný plyn, včetně záloh na dodávku plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky stanovené dodavatelem poslední instance. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu a s tím spojených služeb, přičemž mu tato povinnost v rozhodném fakturačním období vznikla z titulu režimu dodavatele poslední instance dle energetického zákona. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn a s tím spojené služby právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná a ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala žalovanému výzvu k plnění, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) ve výši 200 Kč a dle § 13 (tamtéž) náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovena ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč.