3 C 193/2023-41 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že žalovaný použil dopravní prostředek původního věřitele Dopravního podniku města České Budějovice a.s. dne [datum] s tím, že se neprokázal pověřené osobě platným cestovním dokladem, kdy nezaplatil jízdné v částce 16 Kč a přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč do současné doby. Následně na základě smlouvy ze dne 19. 11 2020 byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena žalobci. O zaplacení byl žalovaný upomínán společně s oznámením o postoupení pohledávky, avšak bezvýsledně. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí výzva ve smyslu ustanovení § 114a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. s žádostí zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ustanovení § 1879 o. z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil ze zápisu o provedené přepravní kontrole původního věřitele Dopravního podniku města České Budějovice a.s. ze dne [datum] (č.l. 23 spisu), že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek původního věřitele, aniž by zaplatil stanovené jízdné v částce 16 Kč. Z uvedeného důvodu mu původní věřitel dále vyúčtoval částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému. Totožnost žalovaného byla zjištěna pracovníkem žalobce z občanského průkazu žalovaného [číslo]. Žalovaný dané částky neuhradil. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovaným ve výši dlužné částky postoupena žalobci. O tomto byl žalovaným uvědoměn oznámením ze dne [datum] s tím, že jeho součástí je také výzva právní zástupkyně žalobce k úhradě částky 1 573 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil do současné doby. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že pohledávka původního věřitele byla platně smluvně za žalovaným ve výši dlužné částky postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku a s poukazem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje [ulice] národní banka. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci jako zcela úspěšnému ve věci byla na nákladech řízení přiznána částka ve výši 1 368 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále 2 úkonů á 200 Kč a jednoho půl úkonu á 100 Kč dle § 14b odst. 1 písm. a) a b), bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů á 100 Kč dle odst. 5 písm. a) shora citovaného paragrafu shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21 % DPH – § 137 odst. 3 o. s. ř.. 8. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř..