3 C 62/2023-41 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužných částek s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že žalovaný použil dne [datum] veřejný dopravní prostředek [číslo] ve směru [obec] původního věřitele [právnická osoba] s tím, že byl povinen za tuto jízdu uhradit jízdné v částce 62 Kč. Žalovaný se však neprokázal zaměstnanci daného věřitele platným jízdním dokladem. Z uvedeného důvodu byl povinen zaplatit žalovaný dlužné jízdné ve výši 62 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, které doposud neuhradil. Žalobce následně uzavřel dne [datum] s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek s tím, že pohledávka za žalovaným ve výši částky 1 062 Kč byla postoupena žalobci. Žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. O postoupení pohledávky byl žalovaný uvědoměn ve výzvě k úhradě dlužné částky. Dne [datum] ve vlaku [číslo] směr [obec] žalovaný zavinil, že v důsledku incidentu došlo k nepovolenému zpoždění vlaku s tím, že žalovaný byl vyzván k úhradě přirážky k jízdnému ve výši 3 100 Kč, bezvýsledně. Částku 1 000 Kč tvořila přirážka za nepovolené zastavení vlaku a 2 100 Kč náhrada za zpoždění vlaku o 7 minut. [příjmení] v celkové výši 3 100 Kč byla následně na základě smlouvy ze dne [datum] postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný uvědoměn a to ve výzvě právního zástupce žalobce k úhradě dané dlužné částky, zaslané žalovanému dne [datum]. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se na výzvu soudu ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. také nevyjádřil. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ustanovení § 1879 o.z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil z potvrzení pracovníka původního věřitele (č.l. 15 spisu), že dne [datum] žalovaný použil veřejný dopravní prostředek původního věřitele, aniž by zaplatil jízdné v částce 62 Kč. Z uvedeného důvodu byla žalovanému vyúčtována mimo dlužné jízdné částka 1 000 Kč jako přirážka. Dále z potvrzení z téhož dne vyplývá, že žalovaný byl vyzýván k úhradě částky 3 100 Kč, z toho částky 2 100 Kč za zpoždění vlaku cca o 7 minut, které způsobil téhož dne a částky 1 000 Kč jako přirážky (č.l. 15 spisu), což odmítl. Ze záznamu pracovníka původního věřitele [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že při kontrole jízdních dokladů byl kontrolován žalovaný, který nemohl předložit platný jízdní doklad v době kontroly. Žalovaný po vyzvání aby uhradil jízdné a přirážku k jízdnému sdělil, že nemá finanční prostředky a nemá žádný osobní doklad. Z uvedeného důvodu byla přivolána hlídka oddělení Policie ve Stříbře. V důsledku uvedené kontroly byl vlak [číslo] opožděn o 8 minut. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], jehož součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byly pohledávky ve výši 1 062 Kč a 3 100 Kč za žalovaným postoupeny žalobci. Žalovaný byl uvědoměn o postoupení pohledávky právním zástupcem žalobce písemně dne [datum] jakož i k úhradě celkové částky 3 992,76 Kč, avšak bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že pohledávka původního věřitele ve výši dlužných částek a specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku byla platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit dlužné částky a s poukazem na prodlení s úhradou těchto částek dále soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. kdy výši reposazby stanovuje [ulice] národní banka. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci jako zcela úspěšnému ve věci byla na nákladech řízení přiznána částka ve výši 1 489 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále 3 úkonů á 200 Kč, přiznaných dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a b), bod 1) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů á 100 Kč dle odst. 5 písm. a) shora citovaného paragrafu shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21% DPH – § 137 odst. 3 o. s. ř.. 8. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.