4 C 402/2022-42 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 142 508,60 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci byli manželé. Dne [datum] uzavřeli s [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla účastníkům poskytnuta finanční hotovost ve výši 200 000 Kč. Na základě dohody uzavřené dne [datum] převzal žalovaný finanční závazky z této smlouvy o úvěru. [právnická osoba], převedla pohledávku ze smlouvy o úvěru na společnost [právnická osoba] Za trvání manželství uzavřeli účastníci ještě další smlouvu o úvěru, kterou se naopak zavázala hradit žalobkyně. Žalobkyně úvěr, který se zavázala hradit, řádně splácela, ale žalovaný na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho. Úvěrující společnost začala vymáhat dlužnou částku po žalobkyni, úvěr zesplatnila a vymáhala dluh soudní cestou. Žalobkyně neměla finanční prostředky na úhradu, a proto byla nucena podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení ke Krajskému soudu v Plzni. Věc byla vedena pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Právní nástupce úvěrující společnosti přihlásil do insolvenčního řízení dlužnou částku v celkové výši 505 634,43 Kč a žalovaná v rámci insolvenčního řízení uhradila částku 259 663,37 Kč. Žalobkyně má za to, že v rámci oddlužení uhradila dluh, za který dle dohody ze dne [datum] plně odpovídal žalovaný. Požaduje proto po žalovaném úhradu plnění, které poskytla žalobkyně věřiteli za období od července 2019 do února 2022 v celkové výši 142 508,60 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], na kterou však žádným způsobem nereagoval. 2. Žalovaný na výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval. 3. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. 4. Z předložených důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se banka zavázala poskytnout účastníkům úvěr ve výši 200 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 24. 3. 2015, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo vyhověno žalobě žalobce [právnická osoba] proti žalovaným – [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], o zaplacení částky 195 949,99 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení byl závazek žalovaných z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 8. 2008, č. j. 4 C 124/2008 – 8, který nabyl právní moci dne [datum], bylo manželství účastníků rozvedeno. Dle prohlášení žalovaného a dohody ze dne [datum] se účastníci dohodli, že žalovaný přebírá veškeré finanční závazky vzniklé ze smlouvy [číslo] uzavřené s původním věřitelem [právnická osoba], nyní [právnická osoba] a zavázal se tyto závazky uhradit. Pro případ, že žalobkyně uhradí ze svých finančních prostředků jakýkoliv závazek vzniklý z této pohledávky, zavázal se žalovaný tyto náklady uhradit k rukám žalobkyně do jednoho měsíce od zaslání výzvy žalobkyně. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že věřitel [právnická osoba] přihlásil do insolvenčního řízení žalobkyně pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Dle zprávy o splnění oddlužení bylo na tuto pohledávku uhrazeno v insolvenčním řízení 259 663,37 Kč. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] – B – 39 vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalobkyně a žalobkyně byly osvobozena od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 259 663,37 Kč. 5. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že účastníci za trvání manželství uzavřeli s [právnická osoba] úvěrovou smlouvu, na základě které jim byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Tento závazek účastníků tvořil dle § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ Obč. zák.“) společné jmění manželů. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne [datum] a dle § 149 Obč. zák. společné jmění manželů k tomuto dni zaniklo. Pokud účastníci následně ve lhůtě tří let od zániku společného jmění uzavřeli dne [datum] dohodu o vypořádání závazku z výše uvedené smlouvy o úvěru, považuje soud tuto dohodu za dohodu o vypořádání společného jmění manželů. Na základě této dohody se žalovaný zavázal, že uhradí výlučně sám závazek z výše uvedené smlouvy o úvěru, a pokud by na tento závazek uhradila nějaké finanční prostředky žalobkyně, uhradí je následně žalovaný ve lhůtě jednoho měsíce od zaslání výzvy k jejich úhradě. Žalobkyně v řízení prokázala, že v rámci insolvenčního řízení uhradila na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru (která byla v mezidobí postoupena společnosti [právnická osoba]) celkem částku 259 663,37 Kč. Po žalovaném požadovala úhradu této částky předžalobní výzvou ze dne [datum], podanou téhož dne k poštovní přepravě. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně, že částka uplatněná žalobou dosud ze strany žalovaného uhrazena nebyla a žalobě vyhověl ohledně požadované částky 142 508,60 Kč. 6. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda, že žalovaný uhradí požadovanou částku do jednoho měsíce od zaslání výzvy. Výzva byla dle podací stvrzenky odeslána [datum] a žalovaný tak mohl zaplatit dlužnou částku do [datum]. Jelikož tak neučinil, ocitl se s placením dluhu v prodlení od [datum]. Soud proto žalobkyni přiznal i právo na úroky z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení již od [datum], soud žalobu v části týkající se příslušenství pohledávky od [datum] do [datum] částečně zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 701 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 142 508,60 Kč sestávající z částky 6 820 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, žaloba, účast u jednání), z částky 3 410 Kč za jeden úkon právní služby (předžalobní upomínka), z částky čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 264,70 Kč. Žalovaný má tedy povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 36 035,70 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobkyně.