10 C 90/2024-22 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 27. 2. 2018 byla mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „původní věřitel“). Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč. Peněžní prostředky žalovaný převzal v místě svého bydliště a převzetí stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21 480 Kč, a celkovou částku 46 480 Kč uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč do 25. 11. 2020. Žalovaný se dostal s úhradou jistiny úvěru splacením závazku do prodlení, vznikla mu proto dle smlouvy povinnost uhradit smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalobce nárokuje smluvní pokutu za období od 26. 11. 2020 do 29. 11. 2021 ve výši 5 824,69 Kč. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně zasílány upomínky, na které žalovaný nereagoval. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem , právnická osoba, , včetně veškerého příslušenství a veškerých smluvních pokut a dalších nároků, smlouvou o postoupení pohledávek dne ze dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, , identifikační číslo: , IČO, . , právnická osoba, následně postoupila tutéž pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 na žalobce. Oznámení o jednotlivých postoupeních bylo žalovanému zasláno s daty 11. 12. 2019 a 9. 6. 2021. Celková hodnota pohledávky sestává z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 15 % p.a., od poskytnutí jistiny, tedy o od 28. 2. 2018 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z jistiny ode dne následujícího po splatnosti jistiny, tedy ode dne 28. 4. 2019 do zaplacení.. Dne 25. 10. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně.1. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.2. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaný dne 27. 2. 2018 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 27 272 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. do 11. 8. 20125. 11. 2020. Žalovaný obdržel předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávek dne ze dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, . , právnická osoba, následně postoupila tutéž pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 na žalobce. Právní zástupce žalobce (resp. jeho předchůdce) zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 26. 2. 2020 a 24. 10. 2023.3. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.4. Na základě výše uvedených zjištění a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl dne 27. 2. 2018 poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal, včetně sjednaného příslušenství, vrátit. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, vzniklo žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena, právo požadovat úhradu neuhrazené částky s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.