5 C 27/2024-33 — Okresní soud v Tachově

1.Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhal proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 56 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému finanční hotovost ve výši 16 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku ve lhůtě do , datum, . Smlouva byla sjednána jako bezúročná, v článku I. smlouvy bylo sjednáno penále ve výši 24 % ročně z dlužné částky pro případ, že by nedošlo k úhradě dluhu v dohodnuté lhůtě. Dále pak žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému finanční hotovost ve výši 40 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku ve lhůtě do , datum, . Smlouva byla sjednána jako bezúročná, v článku I. smlouvy bylo sjednáno penále ve výši 24 % ročně z dlužné částky, pro případ, že by nedošlo k úhradě dluhu v dohodnuté lhůtě. Žalovaný neuhradil žalobci ve lhůtě splatnosti ani jednu z uvedených částek, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, .2. Žalovaný k věci uvedl, že pokud jde o smlouvy o zápůjčce, tyto uzavřel nikoliv s žalobcem, ale s jeho bratrem , jméno FO, , dále pak uvedl, že na základě uvedených smluv nedostal zapůjčeny celé částky, které jsou v nich uvedeny, ale částky ponížené, kdy zbylá část zapůjčené částky uvedená ve smlouvě měla představovat úroky za půjčení. K samotným smlouvám pak uvedl, že v okamžiku, kdy mu byly předloženy k podpisu, tyto byly podepsány druhou stranou.3. Na základě provedených listinných důkazů, a to smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, a , datum, vzal soud za zjištěné, a že mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny celkem , hodnota, smlouvy o zápůjčce, v případě smlouvy ze dne , datum, se žalobce jako zapůjčitel zavázal zapůjčit žalovanému jako vydražiteli částku ve výši 40 000 Kč, která mu byla vyplacena při podpisu uvedené smlouvy, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Částka dle ujednání stran měla být vrácena do , datum, s tím, že pro případ prodlení bylo mezi stranami sjednáno penále z celkové dlužné částky 24 % ročně. V případě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, vzal soud za zjištěné, že touto žalobce jako zapůjčitel zapůjčil žalovanému jako vydražiteli celkem částku 16 000 Kč, která byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu smlouvy, podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil její převzetí. Dle ujednání stran měla být částka žalovaným žalobci navrácena do , datum, , mezi stranami rovněž i v této smlouvě pro případ prodlení bylo sjednáno penále z celkové částky dlužné ve výši 24 % za rok.4. Soud žádné jiné důkazy neprováděl, neboť na základě shora zjištěného skutkového stavu věci byl skutkový stav rozhodný pro rozhodnutí soudu náležitě zjištěn, žalobce žádný další důkaz nenavrhoval. Pokud jde o žalovaného, tento k důkazu navrhl doložení wtsp komunikace mezi ním a panem , jméno FO, , která měla prokazovat jak uzavření obou smluv o zápůjčce jiným vypůjčitelem, tj. panem , jméno FO, , tak to, že žalovanému byly poskytnuty částky nižší, než jsou uvedeny v obou smlouvách. Soud tyto důkazy nicméně provést nemohl, neboť žalovaný je k důkazu soudu reálně nedoložil, rovněž nepožádal soud o součinnost při jejich případném zajištění. Proto soud vycházel toliko z důkazů doložených stranou žalující.5. Dle § 2390 občanského zákoníku, v rozhodném znění, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, v rozhodném znění, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.7. V daném případě vzal soud na základě shora zjištěného skutkového stavu věci za prokázané, že žaloba žalobce je v plném rozsahu důvodná, a jako takové jí v plném rozsahu vyhověl. Vzal přitom za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byly platně v souladu s ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku, v rozhodném znění, uzavřeny 2 shora specifikované smlouvy o zápůjčce, na základě kterých žalobce v pozici zapůjčitele zapůjčil žalovanému v pozici vydlužitele částku 40 000 Kč a 16 000 Kč. V obou případech byly částky žalovanému předány v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou peněžitou částku 40 000 Kč do , datum, , v případě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, se žalovaný zavázal vrátit zapůjčenou částku 16 000 Kč do , datum, . Pokud žalovaný v průběhu řízení tvrdil, že smlouvu uzavřel s jinou osobu, a to s bratrem žalobce panem , jméno FO, , k tomuto soud toliko uvádí, že toto skutkové tvrzení žalovaného nebylo žádným způsobem prokázáno, shodně jako tvrzení o poskytnutí částky nižší, než která je ve smlouvách uvedena. Žalovaný byť důkazy k prokázání svých tvrzení navrhl, tyto přes opakovanou možnost soudu nedoložil. Sám žalovaný přitom nesporoval ani svůj podpis na uvedených smlouvách, ani to, že v okamžiku, kdy mu byly předloženy k podpisu, již byly podepsány druhou stranou, což nevylučuje jejich uzavření žalobcem v pozici zapůjčitele, rovněž pak ani netvrdil, že by se s obsahem smluv nemohl seznámit, či že byl k jejich podpisu snad donucen, či je podepsal omylem. Za těchto okolností tedy soudu nezbylo, než k tvrzení žalovaného zcela nepřihlížet a vyjít ze skutkových tvrzení žalobce, který doložil originály předmětných smluv. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, kdy soud zavázal žalovaného povinností vrátit zapůjčené částky, a to včetně smluveného příslušenství, úroku z prodlení ve výši 24% z dlužných částek ročně ode dne následujícího po splatnosti uvedených zápůjček. Na smluvní úrok z prodlení pak žalobci vznikl nárok dle ust. § 1970 obč. zákoníku v rozh. znění. , adresa, pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 070,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 240 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 000 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( příprava a převzetí věci, podání žaloby, kvalifikovaná předžalobní výzva, účast při 3 ústních jednáních soudu) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 480 Kč ve výši 5 350,80 Kč. , adresa, pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.