5 C 41/2024 — Okresní soud v Tachově

1.Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 13 000 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřely dne , datum, Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, dne , datum, žalované poskytla částku 13 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 7 956 Kč .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě předložených listinných důkazů vzal soud za zjištěné, že právní zástupce žalobkyně společnost , právnická osoba, . s žalovanou uzavřela Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně dne , datum, žalované poskytla částku 13 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne , datum, nevrátila, ani přes písemnou upomínku žalobkyně. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 13 000 Kč a dále poplatku za uzavření smlouvy ve výši 7 956 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 403 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, toto postoupení bylo žalované oznámeno.5. Podle § 657 občanského zákoníku, účinného do , datum, , dále jen „o. z.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnutí doby věci stejného druhu.6. Podle § 658 odst. 1 o. z., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.7. Podle § 55 odst. 1 o. z., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.8. Podle § 55 odst. 2 o. z., ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.9. Podle § 56 odst. 1 o. z., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.10. Podle § 39 o. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Podle § 3 odst. 1 o. z., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 52 odst. 1 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 o. z. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 13 000 Kč, kterou měla vrátit do , datum, . Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila v plné výši, když uhradila toliko částku 640 Kč, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem, kdy žalovanou zavázal povinností zaplatit žalobkyni částku odpovídající neuhrazené jistině a to včetně požadovaného příslušenství, zákonného úroku z prodlení, na který vznikl žalobkyni nárok dle ust. § 517 odst. 2 o. z. ve výši odpovídající nař. vl. Pohledávka za žalovanou byla přitom na žalobkyni platně postoupena dle ust. § 524 a násl. o. z.13. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu , právnická osoba, (viz § 51a) a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a) a násl. o. z. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 56 o. z., které i demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 56 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 3 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 657 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 39 o. z. ve spojen s ust. § 3 ods.t 1 o. z. ) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 7 956 Kč na roční procentní úrok (zde 61,20%), je uvedené ujednání pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla co do 60% žalovaného nároku úspěšná a co do 40% neúspěšná, soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 453 Kč, představující 20% celkových nákladů řízení, které činí 2 265 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 813 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 316 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.15. , adresa, stanovené v tomto rozsudku vycházejí z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.