10 C 212/2025-26 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22 410,61 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 10. 11. 2023 uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci byl veden běžný účet č. , hodnota, a sjednán kontokorentní úvěr , Anonymizováno, s úvěrovým limitem 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice, produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky banky. Žalovaný se zavázal dodržovat podmínky pro vedení účtu, zejména nepřekročit sjednaný limit a zajistit minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého limitu. Vzhledem k porušení těchto podmínek (zejména překročení limitu a vzniku nepovoleného debetu) banka využila svého práva, zrušila poskytování produktu , Anonymizováno, a dne 27. 2. 2024 převedla debetní zůstatek ve výši 19 346,21 Kč na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . O této skutečnosti byl žalovaný informován. Jelikož žalovaný nereagoval, banka dopisem ze dne 14. 8. 2024 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila 22 284,85 Kč. Úvěr měl být splácen ve splátkách prostřednictvím běžného účtu žalovaného. Veškerá práva a povinnosti banky z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 s účinností k 13. 12. 2024; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno sdělením ze dne 3. 1. 2025. Žalobce je tak aktivně legitimován k jejímu vymáhání. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobce byla žalovanému zaslána dne 13. 3. 2025. Úroková sazba pro nepovolený debet po zesplatnění činí dle úrokového lístku banky 12,75 % ročně.Po zrušení poskytování kontokorentního úvěru a převedení debetního zůstatku na úvěrový účet se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. , hodnota, , který činil 364,40 Kč. Tato částka je předmětem samostatného nároku žalobce, který požaduje její zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 18. 12. 2024 do zaplacení.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Ze Smlouvy o poskytnutí bankovních produktů a služeb ze dne 10. 11. 2023 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného běžný účet. Banka se dále zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr , Anonymizováno, do výše 15 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného plyne, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky žalovanému ze dne 27. 2. 2024 soud zjistil, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu , Anonymizováno, (přečerpání povoleného limitu) banka zrušila poskytování produktu , Anonymizováno, k účtu č. , hodnota, a debetní zůstatek ve výši 19 346,21 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, a žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Z dopisu banky ze dne 14. 8. 2024 vyplývá, že dlužnou částku žalovaný řádně a včas nesplácel. Banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 14. 8. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 22 284,85 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena a žalovaný byl informován, že se dále úročí úrokovou sazbou 12,75 % ročně dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Výše úrokové sazby plyne z úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobci. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 3. 1. 2025. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobce byla žalovanému zaslána dne 13. 3. 2025. Po zrušení poskytování kontokorentního úvěru a převedení debetního zůstatku na úvěrový účet se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. , hodnota, , který činil 364,40 Kč.4. Dle § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2664 téhož zákona s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. Dle § 2665 zákona ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 zákona úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 zákona úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce ve smyslu shora uvedených ustanovení se žalovaným uzavřel smlouvu o běžném účtu, následně umožnil žalovanému čerpání kontokorentního úvěru , Anonymizováno, do výše 15 000 Kč. Žalovaný zjevně nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, navíc dopustil vznik nepovoleného debetního zůstatku po zrušení poskytování kontokorentního úvěru. Po zrušení poskytování kontokorentního úvěru a převedení debetního zůstatku na úvěrový účet se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. , hodnota, , který činil 364,40 Kč. Ve smyslu výše uvedených ustanovení je proto povinen vyčerpané prostředky žalobci vrátit, a to včetně sjednaných úroků z úvěru ve výši 12,75 % ročně dle úrokového lístku banky a úroků z prodlení určených dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 712 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 897 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 410,61 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.