10 C 32/2025-21 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 53 147,80 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 4. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Podle úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalované bezúčelový úvěr ve výši 72 000 Kč na účet žalované sjednaný ve smlouvě o úvěru, a to dne 4. 4. 2022. Žalovaná převzala závazek tento úvěr splatit v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 223,00 Kč splatných vždy 14. dne v měsíci. Nedílnou součástí této smlouvy jsou Obchodní podmínky pro ČSOB Spotřebitelské úvěry, které žalovaná obdržela před uzavřením smlouvy a souhlasila s jejich zněním, což prohlásila v rámci textu úvěrové smlouvy. Žalovaná porušila svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke shora uvedenému dni splatnosti. Žalovaná se naposledy ocitla v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 15. 8. 2023, nicméně žalobkyně přistoupila k níže uvedenému zesplatnění úvěru po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek resp. dlužných poplatků až po odeslání "Poslední výzvy k zaplacení dluhu" žalované dne 22. 9. 2023. Dle obchodní podmínek je žalobkyně oprávněna písemným oznámením odeslaným žalované prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v předmětném oznámení, pokud žalovaná bude v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobkyni. Veškeré závazky žalované se staly splatnými dne 14. 12. 2023. Žalovaná tyto neuhrazené peněžní prostředky do dnešního dne neuhradila. Žalovaná k datu zesplatnění dlužila žalobkyni částku 69 685,88 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 65 322,51 Kč, z kapitalizovaného běžného úroku ve výši 3 294,31 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 69,06 Kč a z poplatku ve výši 1 000 Kč. Protože žalovaná nehradila splátky dohodnuté ve smlouvě ke dnům splatnosti, přestože tak učinit měla, vznikl jí závazek zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění z dlužné jistiny a dlužných poplatků. Žalobkyně je oprávněna obchodní podmínky aktualizovat. Vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část byl úročen pevnou úrokovou sazbou dohodnutou ve Smlouvě o úvěru ve výši 13,20 %. Po 90. dni od počátku prodlení žalované dále byl v souladu s § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb. úročen sazbou ve výši 8,05 % ročně. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě svého dluhu vůči žalobkyni dopisem zaslaným žalované dne 7. 10. 2024. Žalobkyně informovala žalovanou o výši jejího dluhu a současně jí vyzvala k neprodlené úhradě celé dlužné částky. Žalovaná však na výzvu ze strany žalobkyně nereagovala a dlužnou částku neuhradila. Žalovaná dluží žalobkyni ke dni 24. 9. 2024 částku 77 928,34 Kč, nicméně žalobkyně se rozhodla žalovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši 53 147,8 Kč, tzn. že dlužná částka se skládá pouze z aktuálně čerpané jistiny bez úrokového příslušenství a po odečtení proběhlých splátek. Žalovaná za celou dobu splácení uhradila splátky v celkové výši 18 852,20 Kč. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši 72 000 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tedy činí 53 147,80 Kč.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě provedeného dokazování, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, . Z této smlouvy soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 72 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou, a to včetně smluvního úroku ve výši 13,20 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Z výpisu z úvěrového účtu žalované vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaná z tohoto účtu neuhradila celkem částku 71 824,48 Kč. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 3. 10. 2024 soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalované, aby uhradila dlužnou částku v celkové výši 77 928,34 Kč.4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měla po právu plnit sám.5. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla patrně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byly dne 4. 4. 2022 zaslány finanční prostředky v celkové výši 72 000 Kč, které měla vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaná však poskytnuté prostředky žalobci nevrátila, na úkor žalobce se ve smyslu ust. § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu obohatila získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu, a octla se zároveň s placením dluhu v prodlení. Žalobkyně požaduje pouze úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 53 147,80 Kč, tzn. že dlužná částka se skládá pouze z aktuálně čerpané jistiny bez úrokového příslušenství a po odečtení proběhlých splátek. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 137,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 126 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 147,80 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 580 Kč ve výši 2 431,80 Kč.