5 C 84/2025-66 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vůči žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 118 234 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje souhrn pohledávek vzniklých ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou. Na základě této smlouvy byl žalované dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který měl být splácen ve 48 měsíčních splátkách po 5 211 Kč, přičemž každá splátka zahrnovala jistinu, úrok ve výši 73,95 % p.a. a měsíční úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 638 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně následně vyčíslila novou jistinu ve výši 80 720,84 Kč, zahrnující původní nesplacenou jistinu a přirostlý úrok. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokuty ve výši 34 501 Kč a 499 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, úrok z nové jistiny ve výši 73,95 % p.a. do , datum, a následně 15 % p.a. do zaplacení, a úhrady za pojištění ve výši 1 914 Kč. Žalobkyně v žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení z částky 83 733 Kč, která představuje součet jistiny, smluvních pokut, nákladů a pojištění. V žalobě dále uvedla, že žalovaná uhradila pouze šest splátek v celkové výši 31 266 Kč, a proto se domáhá zaplacení zbytku. Pro případ podání odporu k platebnímu rozkazu navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem ve stejném rozsahu.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.Na základě provedených důkazů, a to smlouvy o úvěru č. , hodnota, , přihlášky žalované do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejky k oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, formuláře hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS, ověření v registru NRKI, dokladů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalované, karty klienta, výzvy k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru zaslané žalované, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvy vč. poštovního podacího archu k uvedené výzvě, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, což bylo prokázáno důkazem – smlouvou o úvěru a dokladem o vyplacení úvěru. Úvěr měl být splácen ve 48 měsíčních splátkách po 5 211 Kč, přičemž každá splátka zahrnovala jistinu, úrok ve výši 73,95 % p.a. a měsíční úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 638 Kč, jak vyplývá z přihlášky do pojištění a přílohy č. , hodnota, smlouvy. Žalovaná uhradila celkem šest splátek v období od dubna do října 2023, tedy částku 31 266 Kč, což bylo doloženo důkazem – karta klienta. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátky č. , hodnota, došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru, jak vyplývá z výzvy k zaplacení dlužné splátky, oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy. Žalobkyně následně vyčíslila novou jistinu ve výši 80 720,84 Kč, zahrnující původní nesplacenou jistinu a přirostlý úrok, a dále uplatnila nárok na smluvní pokuty ve výši 34 501 Kč a 499 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, úrok z nové jistiny ve výši 73,95 % p.a. do , datum, a následně 15 % p.a. do zaplacení, a úhrady za pojištění ve výši 1 914 Kč, přičemž jednotlivé nároky byly specifikovány v žalobě a podloženy důkazy – splátkový kalendář, výpočet nákladů, oznámení o schválení úvěru, dodejka, formulář hodnocení klienta, ověření v registrech SOLUS a NRKI, a doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, v rozh. znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokut to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle ust. § 2 odst. 3, cit. zákona, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.Podle ust. § 122 odst. 1 a 4 z. č. 257/2016 Sb. v rozh. znění, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze, a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.Soud na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze částku 31 266 Kč. Smlouva obsahovala úrok ve výši 73,95 % p.a., smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, paušální sankce za prodlení ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku, náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každých 15 dnů prodlení, a měsíční úhrady za pojištění ve výši 638 Kč. Tyto nákladové položky nebyly sjednány individuálně, ale byly součástí standardizovaného smluvního vzoru, který žalovaný nemohl reálně ovlivnit. Celkové roční zatížení žalovaného tak výrazně přesahuje 100 % p.a., což je zjevně nepřiměřené a neakceptovatelné. Posouzení nemravnosti úrokového ujednání se přitom neomezuje pouze na nominální výši úroku, ale zahrnuje komplexní hodnocení všech nákladových položek, které spotřebitel v rámci smlouvy nese. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je právní jednání neplatné, pokud odporuje dobrým mravům, přičemž § 2 odst. 3 téhož zákoníku stanoví, že soukromé právo chrání slabší stranu a vychází ze zásady poctivosti a rovnosti. Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1234/2020 ze dne 27. 5. 2021 výslovně uvedl, že „smluvní ujednání, která vedou k celkovému ročnímu zatížení spotřebitele výrazně převyšujícímu běžné tržní podmínky, mohou být posouzena jako nemravná“, a Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 1. 6. 2011 zdůraznil, že nemravnost právního jednání může být dána nejen výší úroku, ale i souhrnem všech nákladů, které jsou s úvěrem spojeny. V daném případě se nejedná o ojedinělé excesy, ale o systémově nastavený model, který žalovaného jako spotřebitele neúměrně zatěžuje a je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, transparentnosti a rovnosti smluvních stran. Soud proto uzavřel, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a nárok žalobce lze posoudit toliko z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku, přičemž žalobci byla přiznána částka odpovídající rozdílu mezi poskytnutou jistinou a částkou, kterou žalovaný prokazatelně uhradil vč. části žalovaného příslušenství. Co do zbytku byla žaloba zamítnuta. .O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, a to vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení z větší části úspěšná, žádné náklady jí nicméně nevznikly.