7 C 216/2025-65 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem, úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru (žalovaný ji podepsal dne , datum, ), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 66,28 %. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku a poplatku za pojištění schopnosti splácet splatit v 48 měsíčních splátkách po , částka, se splatností k 24. dni kalendářního měsíce. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, proto byl zesplatněn. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval.3. Protože žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, konalo se ve věci dne , datum, jednání. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.4. Z výpisu záznamů z registru SOLUS, prohlášení klienta, potvrzení o výplatě žalovaného a hodnocení klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně dostatečně posuzovala úvěruschopnost žalovaného.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Dle dokladu o vyplacení úvěru byla celá částka zaslána převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vedle částky úvěru ve výši , částka, zaplatit částku ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 66,28 % p. a. a RPSN ve výši 90,62 %. Strany sjednaly v příloze č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíční úhradou za pojištění ve výši , částka, . Celková částka k zaplacení ve výši , částka, byla splatná v 48 měsíčních splátkách po , částka, a skládala se tak ze splátky jistiny, úroku a pojištění schopnosti splácet.6. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní informován o zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k okamžitému splacení celého úvěru včetně poplatků.7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na úvěr splatil celkem částku , částka, .8. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, .9. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně činila v prosinci 2023, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 9,62 % ročně.10. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku , částka, , skládající se z jistiny ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, a pojištění schopnosti splácet ve výši , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 66,28 % ročně. Takové ujednání o úrocích je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. prosinci 2023, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně průměrně 9,62 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 28,86 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, je téměř trojnásobná oproti poskytnutému úvěru. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.16. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, a žalovaný uhradil toliko , částka, . Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější byl sice žalovaný, tomu však v řízení žádné náklady nevznikly.19. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.