4 C 57/2026-76 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Rámcová smlouva č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Podpisem Rámcové smlouvy žalovaný současně požádal o úvěr ve výši 400 000 Kč (Smlouva o úvěru č. , IBAN, ), který mu byl vyplacen dne , datum, na běžný účet. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele na základě informací, které mu žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaj ověřuje žalobce proti informacím z dokladů, údaje o finanční situaci poskytuje žalobci sám žalovaný a žalobce je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal pravidelnou splátku úvěru ve výši 6 682 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 15,90 % ročně. Dodatkem č. , hodnota, k Rámcové smlouvě ze dne , datum, sjednal žalobce s žalovaným splátkové prázdniny – odklad splátek úvěru splatných dne , datum, a , datum, . Splátky od , datum, do , datum, byly splaceny. Na splátku dne , datum, bylo uhrazeno pouze 112 Kč, kdy tato částka byla započtena na úhradu úroku splátky. Následně žalovaný již neuhradil žádnou splátku. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinnosti žalovaným přistoupil žalobce v souladu s ujednáním Smlouvy o úvěru a Podmínkami pro používání úvěru dne , datum, k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh tvořen nesplacenou jistinou ve výši 390 987,62 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 25 947,06 Kč. O zesplatnění úvěru informoval žalobce žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne , datum, , zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Dále žalobce uvedl, že žalovaný se na běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 664 Kč, který rovněž neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.3. Na základě žalobcem předložených důkazů má soud za prokázané, že žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne , datum, Rámcové smlouva č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet, spořicí účet a debetní karta k účtu. Současně byla sjednána smlouva o úvěru č. , IBAN, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč s úrokovou sazbou 15,90 % ročně, RPSN činilo 17,11 %. Úvěr byl splatný v pravidelných měsíčních splátkách po 6 682 Kč. Dle dodatku č. , hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, byly mezi účastníky sjednány splátkové prázdniny a byla odložena splatnost splátek splatných dne , datum, a , datum, . Dle Podmínek pro používání úvěru byl žalobce oprávněn požadovat předčasné splacení úvěru v případě prodlení se splacením jakékoli splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství úvěru. Dle přehledu plateb uhradil žalovaný splátky od , datum, do , datum, . Poslední částku ve výši 112 Kč uhradil žalovaný dne , datum, . Podle výpisu z běžného účtu se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 1 664 Kč, který byl tvořen dvěma splátkami pojištění schopnosti splácet úvěr po 552 Kč a účelně vynaloženými náklady na vymáhání ve výši 500 Kč. Dopisem ze dne , datum, žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k předčasnému uhrazení všech jeho dluhů.4. Z výpisu z účtu vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. na jméno žalovaného má soud za prokázané, že příjem žalovaného od zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, CZE činil v září 2024 20 187 Kč, v srpnu 2024 32 309 Kč a v červenci 21 713 Kč. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činil 35 000 Kč. Žalovavý byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost. Byla provedena lustrace v Bankovním a nebankovním registru klientských informací, žalovaný byl ověřen v insolvenčním rejstříku (bez záznamu) a v Centrální evidenci exekucí (negativní). Výdaje žalovaného byly určeny částkou 4 470 Kč a výdaje na bydlení částkou 11 582,21 Kč. Po zohlednění příjmů a výdajů vypočetl žalobce disponibilní příjem žalovaného a dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen splácet úvěr s měsíční splátkou 6 682 Kč.5. Soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.6. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle kterého vznikla žalobci jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost neplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobci i sjednaný úrok.7. Soud se dále zabýval otázkou prověření úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného shromáždil a vyhodnotil informace o jeho příjmech, výdajích, závazcích a rodinné situaci, a to jak z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, tak z interních a externích databází. Banka provedla kontrolu Bankovních a nebankovních registrů. Žádné splátky po termínu splatnosti nebyly zjištěny. Příjem žalovaného ze zaměstnání činil cca 24 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného), žalovaný byl svobodný, neměl vyživovací povinnost. Pokud žalobce na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný, soud se s tímto závěrem ztotožňuje a dle soudu byla úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena a úvěr nebyl poskytnut v rozporu s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud rovněž neshledal, že by ve smlouvě o úvěru byla jakákoliv zneužívající ujednání ve smyslu ust. § 1813 a § 1814 o.z.8. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 15 707 Kč a dále náklady cestovného ve výši 902,85 Kč za cestu k soudnímu jednání dne , datum, z Plzně do Tachova a zpět osobním automobilem , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, , spotřeba paliva 4,4 l motorové nafty na 100 km. Výše cestovného odpovídá vyhlášce č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026.