5 C 143/2024-126 — Okresní soud v Tachově

1.Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vůči žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud zrušil společné nájemní právo k bytu č. , hodnota, o velikosti 3+1 s přísl., umístěném v 1. podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, s tím, že výlučnou nájemkyní bude nadále žalobkyně, dále požadovala vyklizení a předání předmětného bytu žalovaným a náhrady náklady soudního řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že byt původně nabyla do nájmu na základě smlouvy ze dne , datum, , společné nájemní právo vzniklo uzavřením manželství dne , datum, , manželství bylo rozsudkem OS , adresa, (sp. zn. , spisová značka, ) rozvedeno s právní mocí dne , datum, , přičemž žalovaný byt od ledna 2020 fakticky neužívá, trvale bydlí na chatě, do bytu vstupuje bez ohlášení v nepřítomnosti žalobkyně a odnáší její věci. Dále žalobkyně uvedla, že byt od ledna 2020 užívá výlučně a jinou bytovou možnost nemá, zatímco žalovaný má zajištěno vyhovující bydlení na chatě.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, považoval ji za neoprávněnou, resp. předčasnou, uznal vznik společného nájemního práva po uzavření manželství dne , datum, a rozvod manželství dne , datum, , avšak popřel, že byt opustil či jej od ledna 2020 neužíval. Uvedl, že jeho pobyt na zahradní chatě , adresa, –, Anonymizováno, byl pouze dočasný kvůli předcházení konfliktům, že chata není stavebně způsobilá k celoročnímu obývání (postrádá sociální zázemí) a vzhledem ke spoluvlastnictví a neprovedeným úpravám mu nemůže sloužit k uspokojení bytových potřeb. Dále popřel, že by ze společného bytu odnášel věci žalobkyně, namítl, že vybavení domácnosti je součástí dosud nevypořádaného SJM, a žalobkyně mu protiprávně znemožnila vstup do bytu výměnou zámku. Dále k věci uvedl, že nájemné za byt hradí výlučně on, žalobkyně nepřispívá. Pro případ zrušení jeho práva k bytu navrhl, aby soud současně rozhodl o náhradě za ztrátu práva (náhradní bydlení) a o tom, že je oprávněn v bytě setrvat do zajištění náhrady, když jiné bydlení nemá.3. Na základě provedeného dokazování, a to nájemní smlouvou ze dne , datum, , výpisu z katastru nemovitostí ohledně nemovitostí vlastněných účastníky řízení, SMS konverzace mezi účastníky, rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne , datum, , zprávy pronajímatele předmětného bytu ze dne , datum, , nájemních smluv ze dne , datum, , , datum, , , datum, , výpisu plateb za nájemné a zálohy na služby spojené s předmětným bytem za období od června 2003 do listopadu 2024, návrhu dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a společného jmění manželů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu, vyjádření právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, , insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne , datum, , včetně usnesení, které soudu v Plzni ze dne , datum, č. j. KSPL , spisová značka, -A-6, které nabylo právní moci dne , datum, , vzal soud v daném případě za zjištěné, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Předmětný byt byl žalobkyni přidělen městem , adresa, spolu s panem , jméno FO, , Anonymizováno, nájemní smlouvou dne , datum, . Dne , datum, se pan , jméno FO, vzdal užívacího práva k bytu, odstěhoval se spolu s dcerou a nájemní vztah trval pouze žalobkyni. Následně s ní byly uzavírány nájemní smlouvy k datům , datum, , , datum, a , datum, . Po uzavření manželství , Jméno žalobkyně, s , jméno FO, dne , datum, vzniklo ke bytu společné nájemní právo a dne , datum, byla vystavena nájemní smlouva na oba manžele, přičemž další společné nájemní smlouvy byly vystaveny k , datum, , , datum, a , datum, , poslední nájemní smlouva byla podepsána dne , datum, . Dále vzal soud za zjištěné, že pronajímatel deklaroval, že je mu lhostejné, kdo bude byt nadále užívat, a rozhodnutí soudu o novém výlučném nájemci bude respektovat.Od ledna 2020 žalovaný předmětný byt fakticky neužívá, bydlí na chatě, které v podílovém spoluvlastnictví obou účastníků, a to v podílu 1/2 pro každého z nich. Dle shodného tvrzení účastníků uvedenou chatu ještě za trvání manželství manželé začali společně upravovat a rekonstruovat tak, aby byla vhodná k celoročnímu bydlení, od úprav pro neshody nakonec upustili, tyto nedokončili. Žalovaný předmětný byt přestal užívat fakticky z důvodu snížení konfliktů mezi ním a žalobkyní. V současné době užívá předmětný byt výhradně žalobkyně, dle přehledu plateb za předmětný byt za poslední období od 10/23 do 11/24 bylo nájemné, včetně služeb spojených s užíváním bytu hrazeno převodem z účtu žalovaného, v květnu 2023 byla uhrazena platba pokladnou zčásti žalobkyní zčásti žalovaným, v srpnu 2024 byl uhrazen dluh žalobkyní a v listopadu 2024 byla duplicitně uhrazená platba na nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu oběma účastníky řízení. Od prosince 2024 jsou uvedené platby hrazeny výlučně žalobkyní. Dále vzal soud za zjištěné, že ani jeden z účastníků nemá jinou možnost bydlení, chata v podílovém spoluvlastnictví účastníků není vhodná k celoročnímu bydlení. V průběhu řízení účastníci jednali o mimosoudním řešení věci, kdy v rámci dohody o narovnání hodlali vypořádat, jak společné jmění manželů, jejich podílové spoluvlastnictví k předmětné chatě, tak i otázku společného práva k předmětnému bytu a své společné i výlučné závazky. K dohodě mezi nimi nicméně nedošlo, kdy žalobkyně odmítla několik dnů před podpisem dohody tuto podepsat, následně dne , datum, na sebe podala insolvenční návrh, který byl usnesením Krajského soudu v Plzni shora cit. ze dne , datum, odmítnut. Ze skutkových tvrzení žalobkyně v insolvenčním návrhu vzal soud za zjištěné, že žalobkyně ke dni podání insolvenčního návrhu byla zaměstnána u společnosti ATP Autoteichle GmbH v Německu, s průměrným čistým měsíčním příjmem 42 000 Kč čistého. Za pohonné hmoty hradila měsíčně cca 10 000 Kč. Nájemné hradila měsíčně částkou 9 200 Kč, 200 Kč tvořily koncesionářské poplatky, 1 350 Kč zálohy na elektřinu, 396 Kč pojistka, 3 000 Kč náklady na telefon a internet, 100 Kč penzijní připojištění, 2 200 Kč ročně platby za plyn. Ohledně faktického užívání předmětného bytu mezi účastníky do odstěhování žalovaného i po jeho odstěhování panovaly spory, kdy žalovaný se opakovaně snažil v době nepřítomnosti žalobkyně navštívit předmětný byt za účelem použití svých osobních věcí, které zde měl umístěny, toto mu bylo znemožněno ze strany žalobkyně výměnou zámků, věc řešila , právnická osoba, . Účastníci nemají žádné nezletilé děti, které by byly závislé na nich výchovou a výživou. Ke dni rozhodování soudu dle informací na internetovém serveru reality.idnes.cz a západočeské reality.cz, průměrné nájemné bez započtení energií a služeb za obdobný byt o velikosti 3+1 v Tachově činilo 13 800 Kč měsíčně. Dle sdělení pronajímatele je tomuto zcela lhostejné, kdo bude předmětný byt nadále užívat, bude respektovat rozhodnutí soudu.4. Soud žádné důkazy neprováděl, neboť na základě shora zjištěného skutkového stavu věci byl takový stav rozhodný pro rozhodnutí soudu náležitě zjištěn, provedení důkazů dalších účastníci nenavrhovali5. Dle § 768 odst. 1 občanského zákoníku, v rozhodném znění, zaniklo-li manželství rozvodem a manželé měli k bytu společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v bytě nadále bydlet, soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu zruší dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby byt opustil.6. Dle § 768 odst. 2 občanského zákoníku, v rozhodném znění, rozvedený manžel, který má byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení náhrada nebyla přiznána.7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, a rozvedeni byli rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne , datum, . Předmětný byt (3+1 v 1. NP domu č. p. , adresa, ul. Tachově) byl pronajat žalobkyni již před uzavřením manželství a společné nájemní právo vzniklo až následkem uzavření manželství. Od ledna 2020 byt žalovaný fakticky neužívá, bydlí v chatě v podílovém spoluvlastnictví účastníků, přičemž chata nemá dokončené úpravy a postrádá odpovídající sociální zázemí a není způsobilá k celoročnímu obývání, což v rámci mimosoudního rokování před soudem připustili oba účastníci řízení. Byt nadále výlučně užívá žalobkyně. Pronajímatel bytu výslovně deklaroval, že jeho stanovisko k dalšímu užívání bytu je neutrální a rozhodnutí soudu bude respektovat, účastníci nemají nezletilé děti. Ke dni rozhodování průměrné nájemné bez energií a služeb za byt 3+1 v Tachově činilo 13 800 Kč měsíčně. Podle § 768 odst. 1 občanského zákoníku zanikloli manželství rozvodem a manželé měli ke „společnému obydlí“ stejné či společné právo, soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu zruší dosavadní právo toho, na němž lze spravedlivě žádat, aby byt opustil, a p