17 C 263/2020-34 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení shora uvedené částky, která představuje cenu za poskytnuté služby třetích stran, tzv. [anonymizováno], když tyto byly žalovanému poskytnuty na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným. Původní věřitel se zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, tzv. [anonymizováno] a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran řádně platit vyúčtované ceny ve lhůtě splatnosti. Žalovaný svých závazků nedostál, když přestal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran hradit vyúčtované ceny. Žalovaný tak dluží původnímu věřiteli žalovanou částku, jenž mu byla vyúčtována fakturami ze dne 6. 2. 2016, 6. 3. 2016, 6. 4. 2016, 6. 5. 2016 a 19. 7. 2016 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 6. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 19. 7. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Původní věřitel a žalovaný uzavřeli účastnickou smlouvu (o poskytování služeb elektronických komunikací), na základě které se původní věřitel z pozice operátora zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, tzv. [anonymizováno] a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran řádně platit vyúčtované ceny ve lhůtě splatnosti. Původní věřitel žalovanému vyúčtoval za služby po sečtení celkem částku 6 694 Kč a to fakturami [číslo] ze dne 6. 2. 2016 se splatností 24. 2. 2016, znějící na částku 1 108 Kč, [číslo] ze dne 6. 3. 2016 se splatností 24. 3. 2016, znějící na částku 928 Kč, [číslo] ze dne 6. 4. 2016 se splatností 25. 4. 2016, znějící na částku 1 848 Kč, [číslo] ze dne 6. 5. 2016 se splatností 24. 5. [číslo], znějící na částku 10 Kč a [číslo] ze dne 19. 7. 2016 se splatností 2. 8. 2016, znějící na částku 2 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 6. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na společnost žalobce, což bylo žalovanému dopisem původního věřitele ze dne 19. 7. 2019 oznámeno. Dopisem žalobce z téhož dne byl žalovaný následně vyzván k úhradě dluhu. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: Právní vztah založený mezi účastníky uzavřením shora uvedené účastnické smlouvy se řídí ustanovením § 2079 a násl. obč. zákoníku. 6. Dle ustanovení § 1970 obč. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2079 a násl. obč. zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobci cenu za poskytnuté služby třetích stran, tzv. [anonymizováno], k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobci nezaplatil celkem částku 6 694 Kč jako cenu poskytnuté služby třetích stran. Žalobci tak vzniklo i právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti poslední faktury, tj. od 3. 8. 2016 do zaplacení. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Současně soud ale zamítl žalobu, pokud žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z dlužné částky a to ode dne následujícího po dni splatnosti první faktury, tj. od 25. 2. 2016 do 2. 8. 2016 (výrok ad II. rozsudku). 10. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 11. V daném případě soud ve věci převážně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 1 089 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 12. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.