19 C 234/2020-32 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 28. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s tím, že uvedená částka představuje smluvní pokutu za nevrácení zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: [číslo] MAC:). K vrácení uvedených zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení smluvního vztahu a k zaplacení uvedené smluvní pokuty v případě nesplnění uvedené povinnosti se žalovaný zavázal ve Smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] která byla uzavřena dne 30. 9. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. Poskytování služeb bylo ukončeno na základě odstoupení od smlouvy ze dne 8. 11. 2016. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, a účastníci řízení se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 30. 9. 2015 uzavřena Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Smlouva obsahovala prohlášení, že se účastník seznámil a souhlasí s ceníkem poskytovatele a se všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Dále, že se účastník zavazuje uhradit smluvní poutu dle ceníku, pokud nevrátí Přijímací zařízení včas a v pořádku. Podle Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a ceníku poskytovatele byl žalovaný povinen vrátit do 7 dnů od data ukončení smlouvy zařízení, které mu bylo dočasně poskytnuto za účelem užívání služby poskytované žalovanému žalobkyní a pro případ nesplnění této povinnosti žalovaným má žalobkyně právo vyúčtovat žalovanému jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Smlouva byla ukončena na základě odstoupení od smlouvy ze dne 8. 11. 2016, ale žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni poskytnuté zařízení dosud nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobě, jde-li o požadovanou smluvní pokutu, není možné vyhovět, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013 pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011. V daném případě se jedná o spotřebitelský vztah mezi žalobkyní a žalovaným a žalovanému, jako spotřebiteli, se tak dostává zvláštní ochrany. Ačkoli je ve smlouvě uvedeno, že pokud žalovaný nevrátí přijímací zařízení včas a v pořádku je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu dle ceníku, není specifikováno, v jaké lhůtě je žalovaný povinen zařízení vrátit ani jaká je výše smluvní pokuty za porušení této povinnosti. Podmínky vrácení zařízení i výše smluvní pokuty nebyly účastníky individuálně sjednány, jsou proto nepřiměřené, pokud navíc způsobují nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Stejně tak nelze odhlédnout od skutečnosti, že předmětná část smlouvy je vyhotovena v malým písmem psané formě, tedy tak aby skryla toto ujednání. Ujednání o smluvní pokutě tak soud považuje za neplatné. Proto soud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že jde o právní posouzení nároku, nebylo, dle názoru soudu, třeba ve věci nařizovat jednání, neboť žalobkyně rozhodnutím ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. nebyla na svých procesních právech nikterak zkrácena a její případná účast při jednání by neměla vliv na výsledek řízení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.