10 C 56/2020-19 — Okresní soud v Teplicích

1. Manžel se svým návrhem podaným Okresnímu soudu v Teplicích dne 11.3.2020 domáhal toho, aby soud jeho manželství rozvedl. Svůj návrh odůvodnil tím, že uzavřel s manželkou manželství dne [datum] před [anonymizováno 5 slov], z manželství se nenarodily žádné děti, manželství bylo od počátku zcela formální. 2. Manželce, která je neznámého pobytu v cizině, byl soudem ustanoven dle § 29 odst.3 o.s.ř. opatrovník. 3. Z návrhu na rozvod manželství, z oddacího listu a z výslechu manžela soud zjistil, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne [datum] před [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželství bylo uzavřeno po krátké známosti v [země], manželka za manželem následně do ČR nikdy nepřicestovala. Manželství je pouze formální. Manžel má novou partnerku a chce se po rozvodu ženit. 4. Manžel je státní občan ČR. Manželství bylo uzavřeno v [země]. Manželé neměli žádné společné bydliště. Manžel bydlí v obvodu zdejšího soudu. Podle ustanovení § 47 odst.1 z.č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS) nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle ustanovení § 49 odst. 1 ZMPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle ustanovení § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. 5. S ohledem na výše uvedené posoudil soud, že je jeho příslušnost i pravomoc dána, manžel je český občan a žije v ČR, a manželství rozvedl dle českého právního řádu. 6. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 7. Podle ustanovení § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Podle ustanovení § 758 o.z.manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou v tomto případě splněny zákonné podmínky k rozvodu manželství. Účastníci spolu nežijí v manželském či rodinném společenství, manželství je pouze formální, manžel na obnovení manželského společenství nemá zájem, má novou partnerku, chce se ženit. Manželka není s manželem již několik let v žádném kontaktu. Z manželství se nenarodily žádné děti. Příčinu rozvratu manželství spatřuje soud v naprosté nefunkčnosti manželského svazku, který je pouze formální, neboť manželé nejsou v žádném kontaktu. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, účinného od 1.1.2014, podle které žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, což v daném případě nebylo splněno.