12 C 35/2021-47 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 3. 3. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 7 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“), s žalovanou dne 31. 10. 2018 uzavřela Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] v souvislosti s níž poskytla žalované dvě přijímací zařízení – Dawn Gateway HDD DMC7002KLG (SN [číslo], [příjmení] [anonymizováno]) a modem Compal CH7465LG ED3 WIFI EMTA ([příjmení] [anonymizováno]). Součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ VOP“), na jejichž základě byla [právnická osoba] oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty, pokud žalovaná nevrátí přijímací zařízení do 7, resp. 14 dnů od ukončení smlouvy. Jelikož žalovaná nehradila řádně a včas ceny za poskytované služby elektronických komunikací, [právnická osoba] dopisem ze dne 19. 6. 2019 od předmětné smlouvy odstoupila, avšak žalovaná jí poskytnutá přijímací zařízení nevrátila. Žalobkyně, na niž v důsledku fúze sloučením přešlo ke dni 1. 4. 2020 veškeré jmění zanikající [právnická osoba], tak po žalované požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení Dawn Gateway HDD DMC7002KLG a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácení modemu Compal CH7465LG ED3, to vše s odkazem na ceník [právnická osoba]. Žalovaná uvedené dlužné částky neuhradila ani přes písemnou výzvu, kterou jí žalobkyně odeslala před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval. 3. Soud ve věci jednal dne 21. 9. 2021. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač k němu byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: 5. Dne 29. 10. 2018 uzavřela [právnická osoba] s žalovanou Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ke klientskému účtu [číslo] jíž se zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací ve sjednaném rozsahu, včetně pronájmu přijímacích zařízení za účelem užívání služeb. Součástí smlouvy jsou ustanovení (psaná velmi drobným písmem), v nichž je uvedeno, že účastník (žalovaná) prohlašuje, že se seznámil a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem a VOP [právnická osoba] a zavazuje se uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení v pořádku a včas, s odkazem na čl. 7 a 7.5 VOP; stran bližších podmínek vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu a její výše smlouva neobsahuje žádná další ujednání. Z obsahu smlouvy též vyplývá, že žalovaná při jejím sjednávání nevystupovala jako podnikatelka. Dne 30. 10. 2018 žalovaná převzala od [právnická osoba] v rámci pronájmu přijímací zařízení Dawn Gateway HDD DMC7002KLG, [číslo] modem [příjmení] [anonymizováno], přičemž z VOP vyplývá, že je žalovaná povinna tato zařízení [právnická osoba] vrátit ve lhůtě 14 dnů od ukončení předmětné smlouvy (čl. 7) a v pořádku (čl. 7), jinak může [právnická osoba] žalované naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku (čl. 7). V Ceníku služeb stanovila [právnická osoba], s účinností od 22. 5. 2019, smluvní pokutu za nevrácení pronajatého zařízení ve výši 2 000 Kč, resp. 5 000 Kč (dle typu zařízení). Dopisem ze dne 19. 6. 2019 vyzvala [právnická osoba] žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 4 073,04 Kč za poskytované služby s tím, že splatnost stanovila ke dni 28. 6. 2019 a žalovanou upozornila, že v případě nezaplacení dlužné částky ve lhůtě splatnosti odstupuje od všech smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, které s žalovanou uzavřela. Ke dni 1. 4. 2020 [právnická osoba] zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní, na niž (jako nástupnickou společnost) přešlo veškeré jmění zanikající [právnická osoba]. Dopisem ze dne 24. 9. 2020 vyzvala žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovanou k úhradě celkové dlužné částky (7 000 Kč); dopis byl předán k poštovní přepravě téhož dne. 6. Soud shledal, že v této věci nejde o spor týkající se služeb elektronických komunikací podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a pravomoc k jejímu rozhodnutí náleží soudu, nikoliv Českému telekomunikačnímu úřadu (srov. též zejména § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích). Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou posoudil podle příslušných ustanovení zákona o elektronických komunikacích a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a dospěl k závěru, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací podle § 63 zákona o elektronických komunikacích a v jejím rámci rovněž smlouvu o nájmu dle § 2201 a násl. OZ, přičemž součástí smluvních ujednání bylo též ustanovení týkající se smluvní pokuty dle § 2048 a násl. OZ (psané drobným písmem), co do podmínek a výše smluvní pokuty upravené ve VOP, resp. ceníku [právnická osoba] (viz výše). Dané ujednání však soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud deklaroval, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, ve vztahu k nimž Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, nýbrž spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). V případě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou je však uplatněná smluvní pokuta v samotném textu smlouvy pouze stručně vymezena jednou větou (nadto zmíněným drobným písmem), její podrobnější podmínky lze zjistit až zevrubným pročtením VOP a její konkrétní výši prostudováním ceníku [právnická osoba], který je rovněž psán velmi drobným písmem, a pod který – stejně jako pod VOP – žalovaná podpis nepřipojila. Ceník je navíc dokumentem, který žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jednostranně mění (ostatně smlouva byla uzavřena dne 29. 10. 2018 a žalobkyně se dovolávala ceníku účinného od 22. 5. 2019). Předmětné ujednání o smluvní pokutě, v rámci smlouvy uzavřené se spotřebitelem, tedy nelze považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na (takto sjednanou) smluvní pokutu přiznat (srov. § 6 OZ). 7. Z výše vyložených důvodů soud žalobu zcela zamítl. 8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by žalovaná, která ve věci byla úspěšná, měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Jelikož však žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.