12 C 44/2021-34 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 1 517 Kč (17 Kč jízdné a 1 500 Kč přirážka) s příslušenstvím, kterou dlužil na jízdném a přirážce jízdného za jízdu autobusem dne 14. 1. 2019 bez platného jízdního dokladu, původně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [obec] a [právnická osoba] (dále též jen„ [anonymizováno]“), od níž žalobkyně tuto pohledávku nabyla postoupením. 2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal; uvedl, že nikdy necestoval prostředkem MHD bez platného jízdního dokladu. 3. Soud ve věci jednal dne 26. 10. 2021. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast však omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud při jednání provedl žalobkyní označené a předložené listinné důkazy, na jejichž základě dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, a to již jen z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala, že předmětnou pohledávku od [právnická osoba] nabyla dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. postoupením. 5. Postoupení předmětné pohledávky, vzniklé – dle žalobních tvrzení a listinných důkazů – dne 14. 1. 2019, žalobkyně prokazovala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2019, ve které (v odst. 2.1.) se podává, že předmětem postoupení jsou pohledávky vzniklé [anonymizováno] v době od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 vůči cestujícím bez platného jízdního dokladu, jež mají být blíže specifikovány v příloze [číslo] postupní smlouvy. Nadto žalobkyně tuto přílohu soudu ani nepředložila, resp. předložila toliko listinu, v níž jsou uvedeny dílčí údaje jen o předmětné pohledávce, a nelze z ní ani dovodit, že by se mělo jednat o přílohu předmětné smlouvy o postoupení pohledávek (popř. její relevantní část). 6. Jelikož se žalobkyně, byť řádně omluvena, nedostavila k jednání ve věci, soud ji nemohl ani vyzvat k označení případných dalších důkazů k prokázání těchto žalobních tvrzení a poučit ji o následcích nesplnění této výzvy (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). 7. Soud tudíž, aniž by se blíže zabýval dalšími (jinak rozhodnými) skutečnostmi, včetně procesní obrany žalovaného, žalobu zamítl. 8. Podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. by žalovaný měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Protože mu však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.