13 C 144/2021-38 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované přispívat na jeho výživu s účinností od 1. 2. 2021 měsíčně částkou 8 360 Kč. Tvrdil, že žalovaná je jeho matkou. Rodiče žalobce a žalobce žili ve společné domácnosti do 31. 1. 2021, od 1. 2. 2021 žijí rodiče žalobce odděleně, žalobce od té doby žije se svým otcem. Žalobce studuje v denní formě na [ulice] škole [právnická osoba] [obec], připravuje se tak na své budoucí povolání a není proto schopen sám se živit. Bytovou potřebu žalobce zajišťuje od 1. 2. 2021 jeho otec, současně zajišťuje veškeré jeho životní potřeby. Žalovaná se od 1. 2. 2021 na výživě žalobce nijak nepodílí. Dle informací žalobce byla žalovaná zaměstnána v SRN jako uklízečka pro [právnická osoba] Service Deutschland GmbH s platem 38 000 Kč čistého měsíčně včetně přídavku na dítě čerpaného v SRN, matka další vyživovací povinnosti nemá. Žalovaná je vlastnicí motorového vozidla, bydlí v bytě, který koupila za peníze utržené z prodeje rodinného domu rodičů žalobce. Potvrdil, že žalovaná hradí žalobci školné ve výši 1 000 Kč. Při jednání pak připustil, že měl ve škole absence, rovněž připustil, že mezi ním a žalovanou došlo ke dvěma nebo třem hádkám, žalobce těžko nesl odchod žalované a reagoval přehnaně, v hádkách padly i vulgarismy, ty však byly vzájemné. Žalobce z důvodu rodinných událostí trpí úzkostmi, proto vyhledal psychologa. Dále uvedl, že není pravdou, že by žalovaná byla bez příjmů, v březnu 2021 podstoupila plastickou operaci v hodnotě 120 000 Kč. Uvedl, že by se chtěl žalované omluvit za to, jak se choval. Žalovaná k žalobě uvedla, že s návrhem nesouhlasí, a aby jí byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobce měsíčně částkou 2 000 Kč. Potvrdila, že pracovala v SRN, avšak pouze do konce ledna 2021, kdy obdržela poslední výplatu. Dále uvedla, že podala výpověď, protože od února 2021 vzhledem k epidemii nemohla dojíždět za prací do Drážďan, byla doma zcela bez jakýchkoliv příjmů, v současné době provozuje kadeřnictví. Při jednání žalovaná potvrdila, že podstoupila plastickou operaci, kterou uhradila ze svých úspor. Dále uvedla, že bydlet v SRN nemohla, ač to bylo nabídnuto, a to z toho důvodu, že žalobce se přestal starat o jejich psa, žalovaná se proto o něj musela starat sama. Žalovaná při posledním jednání potvrdila, že žalobce postoupil do 4. ročníku. V předmětech, ve kterých nebyl klasifikován, složil zkoušky na jedničky a dvojky. Uvedla, že se snažila kontaktovat žalobce, avšak bezúspěšně. V červenci a srpnu poslala žalobci částku 2 000 Kč, v září 2021 zaplatila školné ve výši 1 000 Kč. Z výslechu žalobce soud zjistil, že provozuje box, měsíčně hradí za vstup 1 000 Kč, provozuje fitness, kde hradí měsíčně za vstup 1 000 Kč, za podpůrné prostředky zaplatí měsíčně 1 500 Kč až 2 000 Kč. Jeho strava se hlavně skládá z masa. Se žalovanou se od té doby, co nežije s jeho otcem, nesešel, nechce ji vídat, protože opustila rodinu, která fungovala. Když jeho rodiče žili spolu, dostával měsíčně kapesné 1 000 Kč. Z výslechu žalované soud zjistil, že v oboru kadeřnictví podnikala již v době, kdy se narodil syn, v SRN pracovala od září 2020. Vzhledem k epidemiologické situaci byla v roce 2020 doma, ale pobírala příspěvek 800 EUR měsíčně. Její živnost je v současné době ztrátová. Žalobce o výživné žalovanou nikdy nepožádal, žalovaná sama žalobce několikrát kontaktovala, chtěla se s ním sejít, on to vždy odmítl, někdy i vulgárně. Žalobce zavrhl i rodiče žalované. Dále uvedla, že žalobce si studijní povinnosti neplní, žalovanou kontaktovala třídní učitelka žalobce s tím, že žalobce bude mít hodně neomluvených hodin. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že žalovaná dojížděla za prací do [příjmení] republiky Německo, kde pracovala ve [právnická osoba] Service GmbH Dresden jako uklízečka, z výplatní pásky za prosinec 2020 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] republika Německo, měsíční příjem žalované činil 1 135,70 EUR. Z nájemní smlouvy ze dne 18. 1. 2021 a příjmového pokladního dokladu ze dne 2. 5. 2021 soud zjistil, že otec žalobce hradí za užívání bytu, kde spolu žijí, měsíční nájemné ve výši 9 000 Kč, zálohu na elektrickou energii ve výši 1 300 Kč. Z poukazu k vyšetření ze dne 2. 6. 2021 soud zjistil, že ošetřující lékař žalobce vystavil poukaz na psychologické vyšetření žalobce. Ze zprávy ČTK ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že saská vláda nabídla všem českým pracovníkům, kteří kvůli omezení v důsledku epidemiologické situace nemohou či nechtějí dojíždět, příspěvek na ubytování v Německu, a to 1 030 Kč na noc a příspěvek na ubytování rodiny 515 Kč na osobu a noc, přičemž na české pendlery, školáky a studenty se vztahuje 14 denní karanténa bez možnosti zkrácení, omezení bylo prozatímně stanoveno do 7. 3. 2021. Ze zprávy třídní učitelky soud zjistil, že žalobce byl na konci 3. ročníku klasifikován ve čtyřech předmětech dostatečně, ve třech předmětech dobře, ve dvou předmětech chvalitebně, ze čtyř předmětů nebyl klasifikován z důvodu nedodržení portfolia známek, které bylo stanoveno vyučujícími daných předmětů (praxe, účetnictví, německý jazyk, informační a komunikační technologie). Dle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 911 NOZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ustanovení § 913 odst. 1 NOZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ustanovení § 915 odst. 1 NOZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce se připravuje na budoucí povolání denním studiem na střední škole, tedy není schopen se sám živit. Vyživovací povinnost k žalobci mají rodiče, tedy i žalovaná. Žalobce studuje střední školu v místě svého bydliště, školné činí 1 000 Kč měsíčně, školné hradí žalovaná. Žalobce nemá žádné zvýšení životní náklady, tedy má běžné náklady na stravu, oblečení, bydlení a volnočasové aktivity. Pokud jde o příjmové možnosti žalované, dle názoru soudu skutečnost, že v lednu 2021 skončila výpovědí pracovní poměr ve [příjmení] republice Německo a nevyužila nabídky saské vlády na příspěvek na ubytování, nepovažuje soud za vzdání se příjmů. Na konci roku 2020 a na začátku roku 2021 nebylo obecně známo, jak se epidemiologická situace bude nadále vyvíjet, v České republice a ve [příjmení] republice Německo byla přijata mimořádná opatření, byla prakticky omezena možnost cestování mezi oběma zeměmi, nebylo známo, jak tato situace bude dlouho trvat. Nelze tedy spravedlivě po žalované požadovat, aby po neznámo dlouhou dobu žila v zahraničí, čímž by jí bylo zamezeno stýkat se rodiči, konečně i se žalobcem, pokud by jí to umožnil. Naproti tomu začít podnikat v oboru kadeřnictví, kdy tento obor je vždy jako jeden z prvních postižen opatřeními v důsledku zhoršení epidemiologické situace, nebylo ze strany žalované uvážlivé s ohledem na její vyživovací povinnost k žalobci. Pokud by se žalovaná v České republice zaměstnala ve stejném oboru jako ve [příjmení] republice Německo, dosáhla by zaručené (minimální) mzdy od 1. 1. 2020 ve výši 14 600 Kč (vyhl. č. 347/2019 Sb.), od 1. 1. 2021 ve výši 15 200 Kč (vyhl. č. 487/2020 Sb.). Soud proto stanovil žalované vyživovací povinnost vůči žalobci ve výši 3 000 Kč měsíčně, ve zbytku žalobu zamítl. Při výpočtu nedoplatku soud započetl částku 1 000 Kč měsíčně, která představuje školné, které žalobkyně hradila. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce i žalovaná měli ve věci úspěch pouze částečný.