13 C 318/2019-71 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost přispívat na její výživu počínaje dnem 13. 11. 2016 měsíčně částkou 7 000 Kč. Tvrdila, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 20. 10. 2005 byla žalobkyně svěřena do péče matky a žalovanému bylo uloženo přispívat na její výživu měsíčně částkou 1 200 Kč. Výživné bylo stanoveno v době, kdy žalobkyně byla nezletilá a v předškolním věku. Nyní je žákyní 4. ročníku [anonymizováno 5 slov] [ulice] [anonymizována dvě slova] v [obec] - [anonymizována dvě slova]. V souvislosti s tím její potřeby značně stouply. Žalobkyně se dále chystá studovat vysokou školu ve stejném oboru. Matka žalobkyně dosahuje hrubého příjmu 20 000 Kč, žalovaný podniká. Žalobkyně nepobírá žádné sociální dávky, je nemajetná. Měsíčně žalobkyně vynaloží na bydlení částku 3 000 Kč, na stravu 1 500 Kč, na ošacení 500 Kč, na léky 100 Kč, na dopravu 150 Kč, za služby mobilního operátora 500 Kč měsíčně. Žalovaný se žalobkyní nekomunikuje, nevídají se, nenavštěvují se. Žalobkyně neví, kde bydlí, výživné žalovaný předával žalobkyni osobně nebo prostřednictvím své přítelkyně nebo prostřednictvím pošty. Žalovaný je vlastníkem motorového vozidla. Žalovanému se dne 5. 12. 2018 narodila další dcera [jméno]. 2. Žalovaný k návrhu žalobkyně uvedl, že s určitým navýšením výživného souhlasí. Částka, kterou žalobkyně navrhuje, je však pro něho likvidační. Žalovaný v současné době při své podnikatelské činnosti dosahuje příjmů o 50 % nižších než v předchozích letech. Navrhl, aby žalobkyni bylo stanoveno stejné výživné jako u dcery [jméno], a to 3 000 Kč měsíčně. Ke svým poměrům uvedl, že je podnikatelem, podniká od roku 2019. V letech 2016 až 2019 byl obchodním zástupcem firmy [právnická osoba], kde dosahoval měsíčních příjmů 17 000 Kč. Do roku 2020 měl vyživovací povinnost pouze k žalobkyni. Jeho příjmy v roce 2020 činily měsíčně 18 000 Kč. Dále uvedl, že vozidlo, které používá ke svému podnikání, je zapůjčeno od jeho kolegy, sám žádné vozidlo nevlastní. 3. Z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 10. 2005, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně od 1. 3. 2005 částkou 1 200 Kč. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že soud vycházel z průměrného čistého příjmu žalovaného ve výši 11 028 Kč, žalovaný tehdy neměl žádnou další vyživovací povinnost. Z potvrzení o studiu soud zjistil, že žalobkyně vystudovala [anonymizováno 5 slov] [ulice] [anonymizována dvě slova] v [obec], v současné době studuje 1. ročník prezenčního studia [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení] v [obec]. Z daňového dokladu soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s maturitním plesem vynaložila za ubytování v [obec] částku 1 541 Kč, za pronájem šatů částku 5 500 Kč a příspěvek do třídního fondu na maturitní ples ve výši 3 000 Kč. Z daňového dokladu soud zjistil, že žalobkyně vynaložila za autoškolu částku 7 900 Kč. Z účetního dokladu soud zjistil, že žalobkyně vynaložila poplatky za přijímací zkoušky celkem ve výši 2 900 Kč. Z daňového dokladu soud zjistil, že žalobkyně si v červnu 2020 koupila notebook s příslušenstvím za částku 16 778 Kč. Z vyúčtování [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně hradí za služby mobilního operátora měsíčně cca částku 500 Kč. Z jízdního dokladu soud zjistil, že žalobkyně uhradila za období od 11. 2. 2021 do 12. 3. 2021 jízdné ve výši 175 Kč. Z výslechu matky žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně bydlí s matkou v bytě o velikosti 2+1, za bydlení společně hradí měsíčně částku 6 500 Kč, za stravu částku 3 000 Kč až 4 000 Kč, za hygienické potřeby částku 500 Kč až 700 Kč, příjem matky žalobkyně činí 18 000 Kč čistého měsíčně, žalobkyně žádné další příjmy nemá, pouze studuje. 4. Z potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] [anonymizováno] soud zjistil, že čistý příjem žalovaného za období od ledna 2016 do června 2016 činil 14 147 Kč, za období od července 2016 do prosince 2016 činil 13 815 Kč, za období od ledna 2017 do června 2017 činil 14 111 Kč, za období od července 2017 do prosince 2017 činil 14 285 Kč, za období od ledna 2018 do června 2018 činil 15 735 Kč. Ze zprávy Finančního úřadu pro Ústecký kraj soud zjistil, že žalovaný vykázal v roce 2019 příjmy ze samostatné činnosti ve výši 126 422 Kč. Z protokolu o výslechu žalovaného ze dne 5. 2. 2020 ve věci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že [jméno] [příjmení], matka dcery žalovaného [jméno] uvedla, že v době soužití činily příjmy žalovaného měsíčně kolem 35 000 Kč. Žalovaný tuto částku při svém výslechu potvrdil, uvedl, že bydlí v podnájmu, za bydlení platí měsíčně částku 3 500 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalovanému bylo vyměřeno výživné na nezletilou [jméno] [příjmení], narozenou [datum], ve výši 3 000 Kč měsíčně. Ze zprávy úřadu práce soud zjistil, že úřad evidoval v letech 2019 až 2020 volná pracovní místa v oboru zámečník s předpokládaným měsíčním příjmem 20 000 Kč až 30 000 Kč. 5. Dle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 911 NOZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ustanovení § 913 odst. 1 NOZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ustanovení § 915 odst. 1 NOZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 6. Při stanovení výše výživného vycházel soud z toho, že od posledního rozhodnutí soudu, tedy od roku 2005, se na straně žalobkyně zvýšily životní náklady, žalobkyně studuje vysokou školu, musí se stravovat mimo domov, vynakládá finanční prostředky na studium, vzhledem k věku se zvýšily i její náklady na kulturní a sportovní vyžití. Naproti tomu u žalovaného se jeho příjmy zvýšily, od prosince 2018 mu přibyla další vyživovací povinnost k nezl. [jméno] [příjmení], narozené 5. 12. 2018 ve výši 3 000 Kč měsíčně. Prokazatelné příjmy žalovaného v rozhodném období, tedy v období od listopadu 2016 do června 2018, představovala mzda ze zaměstnání průměrně 14 500 Kč, v tomto období měl pouze jednu vyživovací povinnost, v roce 2018 a 2019 činily příjmy žalovaného dle jeho vyjádření v řízení o výživné na nezl. [jméno] měsíčně 30 000 Kč, příjmy za rok 2020 žalovaný nedoložil, dle zprávy Úřadu práce v [obec] by jako vyučený zámečník mohl dosahovat měsíčního příjmu v rozsahu 20 000 Kč až 30 000 Kč. Potřeby žalobkyně a příjmy žalovaného, resp. dosažitelné příjmy žalovaného, odůvodňují zvýšení výživné k žalobkyni. Soud proto vyživovací povinnost žalovaného naposledy stanovenou rozsudkem ze dne 20. 10. 2005, č. j. [číslo jednací], zvýšil tak, že od 13. 11. 2016 uložil žalovanému přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 5 000 Kč, nedoplatek za období od 13. 11. 2016 do 31. 3. 2021 (listopad 2016 ve výši 2 280 Kč, prosinec 2016 až březen 2021, tj. 53 měsíců, po 3 800 Kč, tj. 193 800 Kč) celkem ve výši 196 080 Kč uložil žalovanému uhradit v měsíčních splátkách po 3 000 Kč spolu s běžným výživným. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, původně požadovala výživné ve výši 7 000 Kč, v rozsahu 2 000 Kč vzala žalobu zpět, byla tedy úspěšná co do 30 % z uplatněného nároku. V řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 6 úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí, žalobu a 1/2 úkonu za neuskutečněné jednání dne 2. 8. 2020, úkon za účast při jednání dne 20. 10. 2020, 4. 2. 2021, 23. 3. 2021, 1/2 úkonu za účast při vyhlášení rozhodnutí (tarifní hodnota dle ust. § 8 odst. vyhlášky č. 177/ 1996 Sb. činí 348 000 Kč, za jeden úkon činí odměna 11 020 Kč, dále žalobkyni náleží 7 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem by činila odměna za právní zastoupení 68 220 Kč, žalobkyni náleží 30 %, tj. 20 466 Kč.