13 C 44/2021-35 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 574 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 25 837 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení, z částky 13 637 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne 1. 8. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] pro odběrné místo č. [anonymizována dvě slova] [číslo] na adrese [adresa žalované], s datem zahájení dodávky dne 24. 8. 2018. Za dodávky elektřiny v období od 23. 1. 2019 do 22. 1. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou [číslo] částku 25 837 Kč se splatností dne 9. 2. 2020. Za dodávky v období od 23. 1. 2020 do 21. 5. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou [číslo] částku 13 637 Kč se splatností dne 9. 6. 2020. K úhradě dlužné částky byla žalovaná opakovaně vyzývána, za každou odeslanou upomínku byla žalované účtována částka 100 Kč, a to dne 18. 2. 2019, 26. 2. 2019, 4. 3. 2019, 26. 4. 2019, 27. 5. 2019, 27. 6. 2019, 29. 7. 2019, 27. 8. 2019, 26. 9. 2019, 2. 3. 2020 a 29. 6. 2020. Za tyto upomínky žalobkyně požaduje celkem částku 1 100 Kč. Žalovaná k žalobě uvedla, že si je vědoma, že dluží žalobkyni za dodanou elektřinu, tak jak je uvedeno v žalobě, avšak popřela, že by dostala upomínky uvedené v žalobě. Z obsahu listinných důkazů, a to ze smlouvy o poskytování služeb uzavřené dne 1. 8. 2018, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala dodávat žalované elektřinu a plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Dále si účastníci sjednali, že smlouva se řídí Všeobecnými podmínkami poskytování služeb a Produktovými podmínkami včetně ceníku. Žalovaná potvrdila, že obdržela kompletní text uvedených listin, seznámila se s jejich obsahem a souhlasila s nimi. Žalovaná se zavázala uhradit za každou jednotlivou upomínku k zaplacení poplatek ve výši 100 Kč. Mezinárodní příslušnost českého soudu je dána dle článku 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES/1215/2012, kolizním právem je české právo na základě článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES/593/2008. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích, dle kterého dodavatel uzavírá s odběratelem na každé odběrné místo písemnou smlouvu, která musí obsahovat cenu a způsob platby za odebranou elektřinu. Dle ustanovení § 49 odst. 1 citovaného zákona měření v přenosové soustavě zajišťuje provozovatel přenosové soustavy a v distribuční soustavě příslušný provozovatel distribuční soustavy. Měřením se zjišťuje množství dodané nebo odebrané nebo jalové elektřiny a jeho časový průběh, dle ustanovení § 49 odst. 8 tohoto zákona má-li oprávněný zákazník pochybnosti o správnosti údajů měření nebo zjistí závadu na měřícím zařízení, má právo nechat je přezkoušet. Nárok na smluvní pokutu vyplývá z Všeobecných smluvních podmínek. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyně prokázala, že mezi ní a žalovanou vznikl právní vztah, na základě kterého dodávala žalované elektřinu do odběrného místa [adresa žalované]. Dále prokázala, že za dodávky elektřiny v období od 23. 1. 2019 do 22. 1. 2020 vyúčtovala žalované částku 25 837 Kč se splatností dne 9. 2. 2020 a za období od 23. 1. 2020 do 21. 5. 2020 částku 13 637 Kč se splatností dne 9. 6. 2020. Žalovaná při jednání potvrdila, že tyto částky žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradila. Žalobkyně nepředložila k prokázání tvrzení o zaslání upomínek žádný důkaz, tedy neprokázala, že žalované vyúčtovala poplatky za upomínky celkem ve výši 1 100 Kč. Soud proto žalované uložil uhradit částku 25 837 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 10. 2. 2020 a částku 13 637 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 10. 6. 2020, žalobu pak co do částky 1 100 Kč zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci neúspěšná pouze v nepatrné části, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 3 úkony právní služby ve výši 1 500 Kč dle § 114b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 rež. paušály po 100 Kč dle § 114b odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně 21% DPH ve výši 378 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 1 624 Kč, celkem 3 802 Kč.