17 C 269/2021-17 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že rozhodnutím přestupkové komise [stát. instituce] byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání přestupku dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., kterého se dopustila tím, že dne 6. 12. 2018 řádně nehlídala poškozenou [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], ač ji měla svěřenou do péče od matky [jméno] [příjmení], nechala ji volně se pohybovat po obývacím pokoji a odešla na WC. Poškozená [jméno] [celé jméno žalované] na sebe převrhla hrnek s vařícím čajem o objemu cca 0,2 l. V souvislosti s protiprávním jednáním žalované poškozená utrpěla popáleniny horní části hrudníku stupně 2A na 10 % těla a její zranění si vyžádalo lékařské ošetření a následnou hospitalizaci ve Fakultní nemocnici [obec] a [anonymizována tři slova]. Žalobce uhradil za léčení poškozené [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození] částku 17 272 Kč a následně, dne 1. 9. 2020, vyzval žalovanou k vrácení uvedené částky, kterou vynaložil ze zdravotního pojištění na léčení následku zranění pojištěnky [jméno] [celé jméno žalované]. 2. Žalovaná se k žalobě meritorně nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, přestože jí písemnosti soudu byly řádně doručeny. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobce se z jednání řádně omluvil, když souhlasil s projednáním a rozhodnutím ve věci ve své nepřítomnosti. 3. Ze sdělení [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] přestupků ze dne 23. 6. 2020 adresovaného žalobci soud zjistil, že dne 11. 12. 2019 nabyl právní moci příkaz správního orgánu, kdy byla uznána žalovaná vinnou ze spáchání přestupku dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustila dne 6. 12. 2018 vůči [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [obec]. 4. Z vyúčtování nákladů léčení ze dne 17. 2. 2020 soud zjistil, že za období od 6. 12. 2018 do 31. 12. 2019 uhradil žalobce za náklady léčení pojištěnky [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození] částku 17 272 Kč. Jednalo se o náklady [anonymizována dvě slova] [obec] ve výši 7 267,62 Kč, [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno] ve výši 1 854 Kč, [anonymizována dvě slova]. Služby- [příjmení] [příjmení] ve výši 2 715,91 Kč, Kroměřížské nemocnice a. s. ve výši 357 Kč a ZZS Zlínského kraje, p. o. ve výši 5 076,69 Kč. Veškeré tam uvedené položky [anonymizováno] zařízení jsou v příčinné souvislosti s újmou na zdraví ze dne 6. 12. 2018, kterou utrpěla [jméno] [celé jméno žalované]. 5. Z výzvy k úhradě ze dne 1. 9. 2020 je zřejmé, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 17 272 Kč, kterou vynaložil ze zdravotního pojištění na léčení následku zranění pojištěnky [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození] a to ve lhůtě 15 dnů po obdržení výzvy. Výzva byla žalované zaslána prostřednictvím České pošty, s. p. na adresu [adresa žalované], avšak zásilka se vrátila zpět jako v úložní době nevyzvednutá. 6. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pojištěnce žalobce byla v období od 6. 12. 2018 do 31. 12. 2019 po úmyslném jednání žalované poskytnuta zdravotní péče, kterou uhradil žalobce a má proto právo požadovat po žalované úhradu vynaložených nákladů léčení. Žalovaná žalobci náklady léčení po výzvě k úhradě nezaplatila, čímž jí vznikl dluh v žalované výši. 7. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 8. Dle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobce právo na náhradu škody vůči třetí osobě v rozsahu, v jakém její protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce, jakožto následků jejího jednání. 9. V projednávané věci soud zjistil, že žalovaná nezaplatila cenu nákladů na léčení pojištěnky žalobce, v souladu s ustanovením § 55 zákona č. 48/1997 Sb. tak vzniklo žalobci vůči žalované právo na náhradu škody v žalované výši. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. 10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. V daném případě se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením dlužné částky, žalobce má proto právo i na úroky z prodlení (ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014) ve výši odpovídající shora uvedenému nařízení. Soud i v této části nárok žalobce uznal a žalobě jako důvodné vyhověl. 12. Nákladový výrok se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci zcela úspěšný žalobce žádal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále paušální náhradu ve výši 600 Kč za provedení 2 úkonů (zpracování dat se zasláním výzvy k plnění a zpracování žaloby) dle vyhl. č. 254/2015 Sb. 13. Standardní lhůtu k plnění soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.