19 C 232/2021-33 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4 430 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných a z titulu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, když žalovaná jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřela v období od 1. 11. 2019 do 26. 2. 2020 pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se k jednání nedostavili, ačkoli k němu byli řádně a včas obesláni, soud proto jednal bez jejich přítomnosti ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Vozidlo Ford Ka, osobní automobil nad 1000 cm3 do 1350 cm3, [registrační značka] bylo v období od 21. 9. 2015 dosud registrováno na žalovanou. V období od 1. 11. 2019 do 26. 2. 2020 (118 dní) nebylo k vozidlu sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne 9. 9. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 4 130 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěných (118 dní nároku na příspěvek x 35 Kč). Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto jí žalobkyně o zaplacení dne 31. 12. 2020 upomínala. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je v části příspěvku nepojištěných a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v předmětném období vlastníkem předmětného vozidla. K tomuto vozidlu neuzavřela pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Proto soud žalobě vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 4 430 Kč představující součet příspěvku za 118 dní po 35 Kč ve výši 4 130 Kč a nákladů ve výši 300 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Odlišně soudu posoudil nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neboť tyto jsou již samy o sobě příslušenstvím pohledávky (viz § 513 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014), a proto je nelze dále úročit úrokem z prodlení. Proto soud žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 8,25% úroku z prodlení ročně z částky 300 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta v celkové výši 600 Kč za tři učiněné úkony (přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 24. 11. 2021, neboť tvrzení v něm obsažená měla být obsahem již žaloby samotné. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.