19 C 288/2020-32 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 25. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s tím, že uvedená částka představuje smluvní pokutu za nevrácení zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA* ([anonymizováno]) a STB* STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY* ([číslo]). K vrácení uvedených zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení smluvního vztahu a k zaplacení uvedené smluvní pokuty v případě nesplnění uvedené povinnosti se žalovaná zavázala ve Smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] která byla uzavřena dne 17. 10. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou. Poskytování služeb bylo ukončeno na základě odstoupení od smlouvy ze dne 8. 4. 2015. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, a účastníci řízení se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 17. 10. 2014 uzavřena Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Smlouva obsahovala prohlášení, že se účastník seznámil a souhlasí s ceníkem poskytovatele a se Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Dále, že se účastník zavazuje uhradit smluvní poutu dle ceníku, pokud nevrátí Přijímací zařízení včas a v pořádku. Podle Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a ceníku poskytovatele byla žalovaná povinna vrátit do 7 dnů od data ukončení smlouvy zařízení, které jí bylo dočasně poskytnuto za účelem užívání služby poskytované žalované žalobkyní a pro případ nesplnění této povinnosti žalovanou má žalobkyně právo vyúčtovat žalované jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Smlouva byla ukončena na základě odstoupení od smlouvy ze dne 8. 4. 2015, ale žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni poskytnuté zařízení dosud nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobě, jde-li o požadovanou smluvní pokutu, není možné vyhovět, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013 pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011. V daném případě se jedná o spotřebitelský vztah mezi žalobkyní a žalovanou a žalované, jako spotřebiteli, se tak dostává zvláštní ochrany. Ačkoli je ve smlouvě uvedeno, že pokud žalovaná nevrátí přijímací zařízení včas a v pořádku je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu dle ceníku, není specifikováno, v jaké lhůtě je žalovaná povinna zařízení vrátit ani jaká je výše smluvní pokuty za porušení této povinnosti. Podmínky vrácení zařízení i výše smluvní pokuty nebyly účastníky individuálně sjednány, jsou proto nepřiměřené, pokud navíc způsobují nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Stejně tak nelze odhlédnout od skutečnosti, že předmětná část smlouvy je vyhotovena v malým písmem psané formě, tedy tak aby skryla toto ujednání. Ujednání o smluvní pokutě tak soud považuje za neplatné. Proto soud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že jde o právní posouzení nároku, nebylo, dle názoru soudu, třeba ve věci nařizovat jednání, neboť žalobkyně rozhodnutím ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. nebyla na svých procesních právech nikterak zkrácena a její případná účast při jednání by neměla vliv na výsledek řízení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci úspěšnému žalované žádné náklady řízení nevznikly.