19 C 46/2018-40 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 12. 1. 2018 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 888,96 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 16. 5. 2017 smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit ve 3 splátkách v celkové výši 4 086 Kč nejpozději do 16. 8. 2017. Účastníci si sjednali smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný však žalobkyni zaplatil pouze 1. splátku v plné výši a z 2. splátky částku ve výši 835,51 Kč. Žalovaný přes výzvy žalobkyně zbývající část dluhu neuhradil. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí, když prošel insolvenčním řízením a byl osvobozen od placení pohledávek, které byly nebo měly být zahrnuty do oddlužení. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně, ač řádně a včas obeslána, se k jednání nedostavila, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému téhož dne vyplatila částku 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni finanční prostředky splatit ve 3 splátkách, a to dne 16. 6. 2017 částkou ve výši 1 361,44 Kč, dne 16. 7. 2017 částkou ve výši 1 361,44 Kč a dne 16. 8. 2017 částkou ve výši 1 363,03 Kč. Výše jednotlivých splátek obsahovala i smluvený poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 300 Kč a rovněž splátku sjednaného úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 4 086 Kč. Žalovaný však zaplatil žalobkyni pouze 1. splátku ve výši 1 361,44 Kč a 2. splátku pouze ve výši 835,51 Kč. Zbývající část 2. splátky a 3. splátku žalobkyni ani přes výzvu neuhradil. Dne 16. 1. 2018 byl podán u Krajského soudu v Ústí nad Labem insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (vedený pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]) a dne 15. 2. 2018 bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení. Žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila. Usnesením ze dne 12. 4. 2021 vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalovaného a současně rozhodl o osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona a dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uspokojení pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 5. 2017, jejíž splatnost nastala nejpozději ke dni 16. 8. 2017. Následně bylo dne 16. 1. 2018 zahájeno insolvenční řízení dlužníka - žalovaného a dne 15. 2. 2018 bylo vydáno usnesení o úpadku s povolením oddlužení. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení. Po řádném splnění podmínek insolvenčního řízení byl žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 4. 2001 osvobozen od placení pohledávek, mimo jiné těch, které byly zahrnuty do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Pokud nedošlo k upokojení pohledávky žalobkyně v insolvenčním řízení, nelze se přiznání pohledávky nadále domáhat v nalézacím řízení, a to právě s ohledem na osvobození dlužníka od placení pohledávek. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.