24 C 131/2021-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 12. 4. 2021 domáhala částky 12 000 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku dne 7. 10. 2016 Smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, tato částka byla žalovanému vyplacena na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Žalobkyně se domáhá celkem částky 12 000 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku za prodlužení termínu splatnosti ve výši 2 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z žalobkyní předložené Smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 10. 2016 ani z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nic nezjistil, neboť nejsou podepsány žalovaným. Z tabulky na čl. 21 spisu soud nic nezjistil, zřejmě se jedná o část výpisu z účtu, avšak není zřejmé, o čí účet se jedná a z ničeho nevyplývá, komu patří účet č. [bankovní účet] a kdo má k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Ze sdělení banky ze dne 3. 6. 2021 vyplývá, že účet č. [bankovní účet] patřil v roce 2016 [jméno] [příjmení]. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 22 633,35 Kč do 3 dnů od doručení výzvy, dopis byl předán k poštovní přepravě téhož dne (viz podací lístek). 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 1820 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., o uzavírání smluv distančním způsobem a § [číslo] a násl. o finančních službách a § 2395 a násl. obč. zák. o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně rovněž neprokázala, že zaslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč, když z předložených důkazů nevyplývá, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému, naopak bylo zjištěno, že tento účet patří jiné osobě. Soud byl v tomto směru připraven při jednání žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je povinna navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně uzavření úvěrové smlouvy a zaslání peněz na účet žalovaného, žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Soudu v dané situaci nezbylo, než žalobu zamítnout. Toto rozhodnutí však nelze považovat za překvapivé, když žalobkyně měla možnost se jednání účastnit a reagovat na případná procesní poučení či nová tvrzení žalovaného (pokud by tento byl přítomen), avšak této možnosti nevyužil. Přitom nebylo ani možné, aby soud poučoval žalobkyni ještě před jednáním o tom, jak hodlá věc rozhodnout, neboť by to bylo v rozporu se zásadou rovnosti stran a rovněž se zásadou projednací. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.