24 C 241/2021-24 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 7. 2021 domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že ve dnech 6. 1. 2019, 6. 6. 2019, 29. 9. 2019 a 16. 10. 2019 při dopravními prostředky provozovanými žalobkyní se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Proto po ní žalobkyně požaduje ve všech případech jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud ze„ Zápisů o provedené přepravní kontrole“ ze dne 6. 1. 2019, 17. 4. 2019, 6. 6. 2019, 29. 9. 2019 a 16. 10. 2019 zjistil, že žalovaná se přepravovala dopravními prostředky veřejné dopravy provozovanými žalobkyní bez platného jízdního dokladu, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a 3 a § 18b odst. 2 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a podle ustanovení Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku města Ústí nad Labem a. s., a dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je po právu. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení. Soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a proto jí soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a hotových výdajů vzniklých v souvislosti s jednoduchou výzvou k plnění a podáním žaloby. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč).