25 C 218/2020-34 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému dne [datum] zaslána na jeho bankovní účet částka 5 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku ve lhůtě 60 dnů od data poskytnutí zápůjčky. Žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. S ohledem na povahu daného kontraktačního postupu žalobkyně navrhla, aby soud uplatněný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení a aby uložil žalovanému jeho vydání v částce 5 000 Kč, která byla vyplacena na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili, žalovaný bez omluvy a žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba] dne [datum] zaslala částku 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], přičemž žalovaný uvedenou částku nevrátil. Smlouvou ze dne [datum] [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni. 5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují bezdůvodné obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 5 000 Kč, aniž by k takovému plnění byla zavázána, a žalovaný se tak na její úkor bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť připsáním uvedené částky na svůj bankovní účet získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovanému vznikla povinnost získaný majetkový prospěch vydat, této povinnosti však nedostál. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému postoupila žalobkyni smlouvou ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku a žalobkyně je tak ve sporu aktivně věcně legitimována. 6. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 5 000 Kč Lhůta k plnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř. 7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch, avšak v řízení ani přes výzvu soudu nedoložila, že žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Z tohoto důvodu žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, když zároveň soud neshledal jakýkoliv důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 142a odst. 2 o.s.ř. Soud proto o nákladech řízení rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.