27 C 21/2021-77 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou (místně nepříslušnému) soudu dne 23. 1. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 25. 6. 2009 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), když žalovaná řádně nesplácela poskytnutou půjčku. Po posouzení předložených listinných důkazů a na základě obsahu spisu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovanou byla dne 25. 6. 2009 uzavřena smlouva o půjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala půjčit žalované v hotovosti 10 000 Kč a žalovaná se zavázala [právnická osoba] vrátit půjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 7 360 Kč v 54 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč a poslední týdenní splátce ve výši 80 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaná potvrdila, že při podpisu smlouvy převzala celou půjčku v hotovosti. Žalovaná splatila pouze část navýšení v rozsahu 1 300 Kč, a dlužila tak [právnická osoba] na navýšení 6 060 Kč a na jistině půjčky 10 000 Kč. Uvedená pohledávka [právnická osoba] za žalovanou (včetně příslušenství) byla postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle § 657 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelkou a žalovanou jako dlužnicí byla uzavřena smlouva o půjčce, právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalované peníze, ale žalovaná své povinnosti vrátit peníze a zaplatit smluvené navýšení ve sjednaných splátkách nedostála. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 16 060 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky, dospěl soud v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) k závěru, že je po právu i požadavek žalobkyně na zaplacení požadované části zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a tudíž jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.