27 C 294/2020-30 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 909 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 9. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), když žalovaný řádně nesplácel vyčerpaný úvěr. Po posouzení předložených listinných důkazů a na základě obsahu spisu učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 20. 9. 2017 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] v níž se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti 7 000 Kč a žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit sjednané navýšení ve výši 5 726 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 909 Kč s tím, že první splátka je splatná do jednoho měsíce od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal celý úvěr v hotovosti. Žalovaný splatil [právnická osoba] pouze část jistiny úvěru a část navýšení, a dlužil tak [právnická osoba] na jistině úvěru 6 071,65 Kč a na navýšení 4 837,35 Kč. Uvedená pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle § 2395 a násl. občanského zákoníku (Úvěr) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalovanému peníze, ale žalovaný své povinnosti vrátit peníze a zaplatit sjednané navýšení ve smluvených splátkách nedostál. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 909 Kč (součet dlužné části jistiny úvěru 6 071,65 Kč a navýšení 4 837,35 Kč). Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, dospěl soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku k závěru, že je po právu i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Soud tedy uložil žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni 9 % úrok z prodlení ročně z částky 10 909 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). K aplikaci § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud uvádí, že řízení o projednávané věci bylo zahájeno typickým návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Je třeba zdůraznit, že ustáleností nemá zákonodárce ani soud na mysli použití elektronického formuláře, ale obsah doplněný žalobkyní v jeho části Skutečnosti významné pro rozhodnutí. Struktura tam uvedených tvrzení je téměř shodná v celé řadě návrhů žalobkyně týkajících se postoupených nároků ze smluv o úvěru uzavřených na straně věřitelky [právnická osoba] V této části žaloby mění žalobkyně pouze data, číslo smlouvy a částky. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.