27 C 307/2021-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 7 713 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 11. 9. 2018 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), když žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku. Po posouzení předložených listinných důkazů a na základě obsahu spisu učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 11. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti 7 000 Kč a žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 5 302 Kč ve 45 pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč a poslední týdenní splátce ve výši 246 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal celou zápůjčku v hotovosti. Žalovaný splatil část jistiny zápůjčky ve výši 2 383,62 Kč a část navýšení ve výši 2 205,38 Kč, a dlužil tak [právnická osoba] na jistině zápůjčky 4 616,38 Kč a na navýšení 3 096,62 Kč (celkem 7 713 Kč). Uvedená pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle § 2390 a následujících občanského zákoníku (Zápůjčka) a dospěl k závěru, že žaloba je v části týkající zaplacení 7 713 Kč důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako zapůjčitelkou a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalovanému peníze, ale žalovaný své povinnosti vrátit peníze a zaplatit sjednané navýšení ve sjednaných splátkách nedostál. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ohledně 7 713 Kč vyhověl. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité dluhu, dospěl soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku k závěru, že je po právu i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Soud tedy uložil žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni částku 650,14 Kč představující vypočtený úrok z prodlení z částky 4 616,38 Kč od 31. 7. 2019 do 18. 12. 2020 (ve výroku I. rozsudku je přičten k přiznané částce 7 713 Kč) a 10 % úrok z prodlení ročně z částky 4 616,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Odlišně soud posoudil část žaloby, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 29 % úroku ze zápůjčky ročně. Tento úrok nebyl ujednán ve smlouvě o zápůjčce, kde byl úrok ze zápůjčky smluven pevnou částkou 932 Kč jako součást sjednaného navýšení v celkové výši 5 302 Kč (viz výše). Pokud jsou povinnost žalovaného k placení dalšího úroku ze zápůjčky, podmínky, za nichž je žalovaný povinen úrok platit, či jeho sazba zakotveny ve Smluvních podmínkách Smlouvy o zápůjčce, pod nimiž není připojen podpis žalovaného, pak takovýto způsob„ sjednání“ soud nemůže považovat v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011 za platný. Z vyložených důvodů soud výrokem II. rozsudku žalobu v části týkající se zaplacení 1 911,44 Kč (vypočtený úrok ze zápůjčky z částky 4 616,38 Kč od 24. 7. 2019 do 18. 12. 2020) a 29 % úroku ze zápůjčky ročně z částky 4 616,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 7 713 Kč a úroku z prodlení z částky 4 616,38 Kč (ke dni rozhodnutí 1 105,41 Kč), naopak žalovaný byl úspěšný ohledně 29 % úroku ze zápůjčky ročně z částky 4 616,38 Kč (ke dni rozhodnutí 3 231,72 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně ze 73,18 % a žalovaný přibližně z 26,82 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 46,36 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 690,30 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.